ZÁZNAM WEBINÁŘE S MICHAELOU PETERKOVOU
na téma “Jak si vybudovat psychickou imunitu a jak ji potom správně využívat”:

V přenosu stávkoval obraz, takže je to z větší části rozhlasové vysílání:) Až v poslechu dojdete k části o vysvětlovacích stylech, tady jsou pro lepší pochopení náhledy prezentace, která nebyla vidět: pesimistický styl | optimistický styl


5T-jak-ziskat-ebook-bonusy

 

 Diskuse pro vaše otázky a postřehy:
26.11.2014: Diskuse je nyní už uzavřená; díky za Váš velký zájem. Otázky, které jsme nestihli včera na webináři, zodpovím na dalším webináři příští týden. Udělám to tak, abych stihla zodpovědět všechny.

sipky-cerv-dolu

  • Michaela Peterková

    Pište, co Vás zajímá, s čím bojujete, co se Vám povedlo. Webinář je pro Vás!

  • Pavel

    Jsem tinitusář, poměrně krátkodobý (3/4 roku). Mám svých 5 pocitových stupňů, z toho 4 se dají zvládat bez medikamentů. Pátý stupeň mi však totálně „rozhodí“ nervy, třesou se mi ruce, nohy, žaludek na zvracení. Po požití medikamentů od psychiatra se situace během různé doby zlepší, někdy až k úplné ztrátě šumů. Co udělat pro to, abych se i s nejhorším stupněm vyrovnal.

  • Vanessa

    Dobrý večer, prosím o radu, jak se zbavit žárlivosti. I když nedělám scény, ani nevyvolávám hádky, velmi mě to obtěžuje. Konkrétní důvod nemám, ale zřetelně vnímám, že je to důsledek opakovaných manželových nevěr. Ten nepříjemný pocit nejistoty mě přepadá dokonce i když odchází do zaměstnání. Vyzkoušela jsem manželskou poradnu, psychoterapie, meditace. Trvá to dlouhou řadu let a komplikuje mi to život. Děkuji.

  • Zuzana

    Dobrý večer, prosím Vás o radu ako zvládať neustály strach o syna, ktorého prenasleduje jeho otec a unáša ho aj zo školy. Proti vôli syna, nasilu. Syn odmieta kontakt s ním pre škaredé veci, ktoré u neho zažíval. Máme s manželom silné úzkostné stavy, mávam triašku a nedokážem jesť. Neustále ma napína na zvracanie. Rieši sa to aj podaním na polícii, ale každý deň plný strachu je doslova mučenie. Potrebujeme ostať silný pre syna, aby to dokázal zvládať aj on…Ďakujem

  • Ivana

    Dobrý večer, chci se zeptat, jak zvládat stres před zkouškami, v průběhu zkoušek. Jsem velká trémistka a tato situace ve mně vyvolává pocity úzkosti již v průběhu příprav na zkoušky. I když se hodně učím a myslím si, že látku umím, při zkoušce (písemné i ústní) si často nemohu vzpomenout. Jsou vhodné nějaké meditace,cvičení, léky apod. Předem děkuji za odpověď a radu.

  • dada

    Ako sa zbavit pocitu stresu v praci kde treba viac
    Cinnosti sucasne zvladat?byt pri tom mila ochotna a 12hod.byt stale v cinnosti a pohotovosti

  • dada

    Pri strese ma bolia plecia krcna chrbtica. co s tym.robit?

  • standa

    Nakolik je autogenni trénink vhodný pro odbourávání dlouhodobého intenzívního stresu.

  • Pavlína

    Dobrý večer, ráda bych věděla, jak komunikovat s partnerem a to tak, aby vnímal co říkám.Veškerá aktivita kolem rodiny leží na mě. Manžel je nekonfliktní člověk, ale zahleděný jen do své práce, potřeby ostatních členů rodiny jako kdyby ho nezajímaly. Jsou dny, kdy si říkám, že jsou to banality, přece jen teď řeším vcelku nezávažnou věc s porovnáním s prvním manželským vztahem, kdy jsem také nedokázala s manželem komunikovat, tak aby pochopil, že zanedbává dítě a alkohol upřednostňuje před rodinou. Cítím se bez energie, když vidím, že i o víkendech manžel hned od rána zasedá k pc, místo toho, aby se věnoval rodině. Děkuji

  • Janula

    Ako sa nedostat opatovne kazdorocne do kolotoca depresie? Viem, ze to nie je lahka otazka, ale mozno ako skusena odbornicka mate nejaky tip….proste vyvolava mi ju niekedy pocit neistoty v urcitom kolektive cudzich ludi a mam problem spat mimo domova s cudzimi ludmi/ proste o par dni potom presne viem, ze sa na mna vali depka a nemozem jej vzdorovat, drzi ma par mesiacov /4-5/, zvysny cas sa neskutocne tesim z plneho prezivania zivota. Depresia v mojom pripade predstavuje zlu naladu, neschopnost sa tesit takmer z nicoho, nesustredenost a predstieranie, ze mi nic nie je, co ma stoji strasne vela sil a som velmi unavena….Dakujem!

  • Majk

    Jak překonat strach se svěření se svými problémy psychologovi, vím že se mi bude snažit pomoct, ale ve chvíli kdy tam jsem… :)

  • MARIE

    dobry den.Poradte mi prosím jak se ma zachovat ke kolegini z prace ktera se ke mně zachovala nehezky před pracovnim kolektivem a nyni si mi stezuje na ostatni kolegine.Bylo obdobi kdy jsme si hodne rozumeli,ale pak se vrátila jedna po mateřské a začaly problemy Snazim se si drzet odstup a uz nejsem ke kamaradce tak duvěřivá ,ale nikdy si nejsem uplně jista jak se zachova v urcite situaci .Někdy mám pocit ,že na mne i žárlí,kdyz se bavím s ostatními koleginěmi a záměrně mne přehlíží.Když pak jsme spolu o samotě chová se uplně jinak.Je to člověk dvou tvaří nebo tak nevyrovnaná osobnost? Mne to hodně psychisky vycerpavá.co si o tom myslíta a jak si bránit svoji psychiku Děkuji Marie

  • Nela

    Jak se bránit úzkostem, které vznikají vlivem počasí? Pochmurno, šero, déšť, zima..
    Jak si naplánovat den, aby se dalo stihnout co nejvíce věcí? Trápí a deprimuje mě častý pocit „nestíhám“. Tím, že chci stihnout vše, chodím od věci k věci a ve výsledku nic moc neudělám.
    A také bych byla vděčná za radu, co se týče premenstruačního syndromu. Ten jsem na sobě začala pociťovat po vysazení antikoncepce. 2 dny „před“ mívám zvrat v náladě, který zachází až k pocitu bezmoci, stesku, lítosti až breku. Z ničeho nic mě dokáže sebemenší věc rozhodit až k zuřivosti. Předem vím a čekám, že tato nálada přijde a říkám si, příště se tomu postavím.. ale neúspěšně. Děkuji za rady. :-)

  • Míša

    Dobrý den, paní doktorko, co radíte lidem, u nichž je stres somatizován? Jakmile nastane nějaká zatěžující situace, necítím se dobře, mnohdy nemůžu vstát z postele, často se mi motá hlava a mám panické ataky (křeče s halucinacemi). V hlavě si po čase vše srovnám, vím, že problém není tak hrozný, ale nezvládám ho tělem. Říkám si, že příště mě nic nerozhodí, snažím se a bojuji, ale tělo mi to překazí…Co potom dělat? Existuje nějaká technika na uvolnění, která opravdu funguje a tělu pomůže? (relaxaci zkouším, zatím ale nic extra…) MOC DĚKUJI za odpověď.

  • Radmila

    Ztratila jsem smysl života a radost ze života. Co s tím ? Přepadají mě stavy stresu (depresí ?), pocit, že nic nemá smysl, občas mám pocit, že bych vše měla ukončit, ale pak si uvědomím, že bych tím svým nejbližším jen způsobila problémy, a tak žiji dál …….

  • Ivana

    Dobrý večer paní doktorko, co mi poradít.Špatně spím, buď nemohu usnout, když usnu, spím maximálně 2 hodiny a pak se jen převaluji a snažím se spát. Je pravda, že někdy se mi to podaří. Je v tom ale i to, že každá věc co se v rodině stane, pro ostatní i hlouposti, se mi hlavně v noci promítají v hlavě. Snažím se na nic nemyslet, velice málo se mi to daří. Děkuji

    • Maria

      Sice nejsem paní doktorka ale dovolím si reagovat: postihl mě syndrom vyhoření s následnou těžkou depresivní poruchou. Půl roku jsem po roční PN včetně hospitalizace pracovala na 85% úvazku a po tom půl roce jsem se propadla do opět těžké deprese.Opět hospitalizace 6 týdnů a dosud jsem v PN. Sy vyhoření mě potkal díky pracovnímu vytížení (v práci jsme i bydleli). Od první PN beru poctivě léky. Je to lepší, ale stejně mě z ničeho nic přepadne úzkost, po nenáročné činnosti jsem unavená jako kdybych zdolala nevím jakou tůru. Nejhorší je, že ta další deprese po tak krátké době v práci mě tlačí do deprese další, že to už lepší nebude. Ale to jsem se dneska dozvěděla, že to je špatný postoj. Bude to lepší! :-)
      Proč to celé popisuji: neuměla jsem nikdy odpočívat, cca 20 let jsme nebyli na dovolené, pokud jsem si vybírala dovolenou tak zase na práci doma, malování, úklidy atp. Denní dvanáctky, třináctky normál, někdy soboty a vše ve styku s veřejností. Proto vím, že u mě se jednalo o stereotyp, který nebyl prakticky ničím přerušen. Moje problémy začaly přesně tak, jak popisujete: večer jsem lehala do postele totálně mrtvá, jen jsem lehla a už už bych začala zabírat, něco v hlavě zazvonilo a já byla naprosto vzhůru a mozek jel: co bylo dneska, co z toho plyne na zítra, musím napsat, zavolat, připravit, vypracovat atd. Usnula jsem a ve dvě při nejlepším ve tři už jsem byla vzhůru bez ohledu na to, kdy jsem si šla lehnout, nebo kdy jsem usnula. Po lécích se mi spaní upravilo, sice se budím stále okolo té druhé nebo třetí, ale hned zase usínám. Co mě taky noc co noc provázelo bylo pálení plosek nohou a silné pocení. No a obojí se mi objevuje i přes léky nečekaně a hlavně nevím, co to způsobuje. To jsem ještě nevychytala.
      Na fundované rady je tu paní doktorka, píšu to jen proto, kdyby podobnost byla čistě náhodná.

  • inx

    Vadí mi, že stále narážím na ženy sice po mnoha stránkách hodnotné, ale nakonec se zjistí že citově dost povrchní, nebo povrchnější než jak opravdově to beru já; dokonce mívám pochybnost, zda vůbec kdy milovaly anebo zda jsou vůbec lásky schopné (třeba přitahuju zakomplexované a citově oploštělé ženské jedince, možná nějak zraněné z dětství). Intelekt na dobré úrovni, potenciál uvnitř jasně vidím, ale jaksi zdeformovaný, zmrzačený, a bývá promarněn, protože to neberou dost vážně… hážou to povrchně za hlavu. Spíše jen jako symbiotické „sejdeme se, a když se jí to bude hodit, bude to jen volné… jako dva neprovázané, samostatné životy“. O což nemám zájem, protože chápu manželství jako splynutí dvou nestejných polovin… jakési vrostení jedné do druhé a utvoření nového celku, zcela loajálního a vzájemně samozřejmě zaujatého. Možná na dnešní dobu příliš idealistické, nicméně tak to mám… až příliš přesně definovaný cíl, náročný. Dokonce když se o tom bavíme na začátku, je nadšení a vůle, že takto to chce taky – ale posléze postupná relativizace a realizace pak schopné nebývají.
    Je tisíc a jedna věcí, které se dají měnit ode mě (a tím pak změnit toho druhého/druhou), ale toto bazální, vnitřní založení se změnit nedá, ani naučit se to nedá – buď lásku (schopnost hluboce milovat) má, nebo prostě nemá. Kde nic není, ani čert nebere. A buď umí přilnout, nebo hledá jen své sobecké dílčí naplnění nějakých potřeb, zábavy. A buď se umí měkce žensky poddat, nebo je prostě zkažená dnešní mužatsko-tvrdou, sobecky-pyšnou bojovnou nákazou, a pak to z ní pořád leze ven, a s tím se žít nedá. A ač IQ třeba i nadstandardní, vysvětlit se jí ta chyba nedá… sobectví a strach před závazným rozhodnutím je silnější. Přitom zpočátku vše intenzivní, sexuální přitažlivost a tělesné prožívání OK, ale…
    Tak tohle mi nefunguje, a je to vzhledem ke značným časovým ztrátám (dlouhé známosti), docela náročné.

    • Blanka

      Krásně a výstižně napsáno. Mám stejné zkušenosti s muži. Myslím si, že partneři by měli při sobě stát, ať se děje cokoliv a být v podstatě jedno tělo, jedna duše a nevidím v tom nic náročného, pokládám to za základ vztahu.
      Je-li tato moje představa nadstandardní, pak jsem tedy zatím nepotkala muže se stejným přesvědčením. Ale proč? Co je špatně? Znáte odpověď? Děkuji.

  • František Lukáš

    Léčím se na deprese a obsedantně kompulzivní poruchy (OCD). Z terapie jsem jasně pochopil, že se musím stále vystavovat expozicím (tj. úzkost vyvolávajícím situacím a myšlenkám) a zvládat ataky úzkostí, které budou postupně slábnout a budou tak snesitelnější a snesitelnější. Jenže jsem geneticky neurotický a úzkostný typ, nejsem proto dostatečně odolný a úzkostí se bojím natolik, že se expozicím vyhýbám. Existuje mimo užívání prášků, absolvování expozic a následně relaxace, ještě jiný postup ? Ano, pomáhá alkohol, ale to je cesta do pekla. Pomáhá sportovní pohyb a rychlá delší chůze, ale úzkost si stejně ke mně najde cestu. Možná by pomohlo objektivní dávkování léků snižující úzkost a pak odvážnější a častější absolvování expozic. Ale zatím ani tato metoda nepomohla, neboť expozice byly také v útlumu a po uplynutí působnosti anxiolytika či sedativa, opět naběhl strach z expozice. Bludný kruh. Je mi 67 let a přesto si nevím rady. Je alespoň nějaká naděje ?

  • Jitka Debefová

    Nyní jako pracující duchodce /64/ již nejsem tak plně vytížena a dny bez stresu/asi nedostatku adrenalinu/mně zpusobují ranní uzkosti.Beru fluoxetin, někdy dva, někdy to pomuže a nekdy jsem cely den jako náměsíčná, bez invence a bez nálady cokoliv dělat.Pracovala jsem 30let na obvodě s 2000 dušemi a pohonem mně byl právě stres- do práce 50km autem…Když jsem ve stresu,jsem vykonná, ale hlídání vnoučat to je slabá káva.V létě velké pole a sad mne zabaví, ale zavařeniny ani nestačíme konzumovat…Dělám bižuterii pro potřeby snach a vnuček,šiju,pletu,vařím peču,ale někdy mi prostě „spadne řemen“ a já se bez zájmu potácím od ničeho k ničemu.Obtěžuje mne to.Mám psychoth. vycvik u doc. Skály,takže autogenní tréning apod provádím, ale nevím si se sebou rady, málo světla, k jarnímu setí daleko….pro tvoření málo nápadu. děkuji

  • Kája

    Dobrý den, připadá mi, že si stále hledám stejné partnery a tak to nakonec končí rozchodem, protože po počáteční euforii přijdou hádky a nakonec zjistíme, že se k sobě vůbec nehodíme a nerozumíme si. Nyní jsem opět zamilovaná, ale bojím se, že se ta stejná chyba stane znovu a my si přestaneme rozumět, jak tomu předejít? Za vaše rady a náměty předem děkuji. :)

  • Helena Havránková

    Bohužel budu v době vysílání webináře mimo dosah internetu. Bude z něho nějaký záznam k dispozici? Děkuji

    • Michaela Peterková

      Heleno, záznam pravděpodobně bude – dostanete info mailem. Díky za zájem!

      • Bara

        Dobrý den, paní Peterková, velmi děkuji za Váš nadhled. to je to co si člověk musí umět utvořit…jsem ve velmi špatném stavu, psychiatr me chce hospitalizovat ,ale neměl by se mi kdo postarat o deti (ac mam manžela i mamu, oba pracujici), prijdou jim moje problémy malicherné…beru Wellbutrin, Atarax na uzkosti a hypnogen uz asi rok(jsem na nem zavisla:(((, uz bez nej nemam sanci spat. doktor mi ho dal a dál pise, nemá s tim problém. cetla jsme jak je to navykove,ale nevim, jak ho odstaranit. mam uzkosti a deprese (strasne me vycerpava jedno z deti, je ADHD – chteji ho vzit do diagnostického odd. nasazen Rivinal(nebo tak nejak se to jmenuje), nezvladam ho a k tomu mam 2letou strasne hodnou holcicku, která trpi. je doma nezvladam situace, jsem porad unavena, kricim na

        • Bara

          ,kricim na deti, mam neustale spatnou naladu, v sobe vztek a listost, manzel se odvraci(chápu ho, jsme nesnesitelna, neupravena,ale mam pocit, že je to muj konec), trpim mnoha nemocemi,chodim na imonoglobulin, nemohu se na nic soustředit, kazdodenni věci jsou pro me zatez, nic navíc nedokazu, po 2hod. musim jit odpočívat ,rano se probouzim s pocvitem, jak ten den zvladnu, uz aby to bylo za mnou:( občas se z toho na par dnu dostanu, jakoby pookreji, to i s detma něco upeču, hrajem si, jdem ven, to co maminka normalne dela…,pak ale najednou zase upadnu na dno. nevim kde mam hledat pomoc, citim, ze mi stejne nikdo pomoc nedokaze, ze je to jen na me. ale ja to nejak nedokazu, a hrozen se bojim budoucnosti, nevim, jak zladnu napr. vrátit se do zamestnani, to je pro me stres obrovsky. nevim, zda se dnes na webinar stihnu podivat, moc bych rada, kdyztak bych také rada využila apon zaznam. dekuji, ze pomahate ostatním. Bára

      • Tomáš

        Paní Peterková, mohu také komentovat některé příspěvky?

  • olga

    Žijete s niekým a ten človek postupom času s vami odmieta komunikovať, dá sa s tým niečo robiť?

  • Hanka

    Dobrý den, můžete mi poradit jak se naučit jednat s muži? V dětství jsem byla psychycky týraná otčímem, v pubertě se mě pokusil znásilnit starší kluk. Do dnes nejsem schopna navázat žádný vztak s mužem. Naučila jsem se jak se chovat v jejich společnosti a co říkat, ale přitom stále čekám, že přijdou urážky a ponižování, takže jsem stále napjatá a nedokážu se uvolnit. Pak si to vyčítám, ale nedokážu se toho strachu zbavit.

  • Marcela

    Dobrý večer, chci se zeptat ,je mi 56 let, ještě pracuji na zkrácený úvazek, pro invaliditu po operaci páteře.Nikdy jem neměla problémy vycházet slidmi, pracovala jsem 34 let ve zdravotnictví,ale posledních 10 let let mám neustále problémy s kolektivy a nevím, kde je zakopaný pes.Opakují se mi stále stejné situace, před které jsem postavena a to , že se vždy najde někdo kdo mi sráží sebevědomí,nevezme mě mezi sebe a vše co udělám je špatně, cítím se být neustále pod tlakem a kontrolována .Předtím to byla moje nadřízená,která mě zdeptala tak, že jsem z pracoviště nakonec odešla, teď je to mladá kolegyně, podle které dělám vše špatně, protože to není podle ní ,neustále mou práci kritizuje a opravuje,má ironické poznámky.Nastoupila jsem tam totiž po kolegyni, která musela odejít a ony nechtěly, proto jim to asi vadí. Snažila jsem se to přehlížet.Jsem přátelská , nemám problém se zapojit do kolektivu ,dokážu si stát za vým názorem,ale většinou se cítím nepochopená.S mladými kolegyněmi si tykám,ale cítím, že mě kolektiv nepřijal . Mým problémem je i sluchový handicap,pro který moc okolí nemá pochopení.Mám povahu, že se snažím věci zlehčovat ,abych nevypadala ,že si beru vše moc osobně,dokážu si dělat legraci i sama ze sebe,ale uvnitř mě to trápí.Beru si možná některé věci opravdu více, než bych měla,špatně přijímám kritiku, jsem dost na své roky citlivá , dnešní mladí nic neřeší, naše generace je prostě jiná, byli jsem zvyklí dělat asi zodpovědněji a jsou tam cítit i ty generační rozdíly.Já se snažím vždy přizpůsobit na maximum, protože musím, pracuji v kolektivu , kde jsme 3 a musíme být sehrané,což se nám ani po roce spolupráce moc nedaří.Když mlčím, mám pocit, že je klid, ale cítím se jimi manipulována a pokud to už nevydržím a řeknu svůj názor a co mi vadí, tak je oheň na střeše .Když jsem si s kolegyní o tom promluvila, byl chvilku klid,ale vyústilo to nakonec konfliktem u vedení, které rozhodlo, že se budeme učit spolupracovat a nechala mě na pracovišti s nimi dále s tím, že mě nemá kam dát.Obávám se, že to nepůjde,to napětí je tam prostě cítit, pak se to přenáší na všechny a pak jsem z toho rozladěná i několik dní.Již delší do bu špatně spím, protože jsem toho měla jednu dobu hodně,jak zdravotně tak v osobním životě, kdy jsem se musela vypořádat s úmrtím manžela a připravit děti do života.Mám kamarádky, rodinu, již dospělé děti,které jsou již na svém,ale cítím se poslední roky

    více uzavřená do sebe a možná to vyzařuji i do okolí , nevím, někdy si opravdu přijdu jako outsider.Nechci brát žádná antidepresiva,tak to řeším relaxační hudbou, četbou, někdy jdu do přírody,ale cítím , že je toho na mě moc,přitom mám fajn děti, práci, umím se radovat z maličkostí,v podstatě jsem veselé povahy, ale ta práce mě trápí a smými problémy a v mém věku, jen tak další nenajdu .Přemýšlím, co dělám špatně, že mi jdou do cesty pořád stejní lidé a situace. Možná to bude i v tom, že jsem měla dost autoritativní matku, která byla na mě hodně přísná ,takže nemám ani to správné sebevědomí, jaké bych potřebovala.Omlouvám se, že je to tak dlouhé,ale nešlo mi to zkrátit a děkuji,pokud poradíte.

    • Jarča

      Dobrý den Marcelko, moc děkuji za Vaše písmenka. V mnohých vidím sama sebe. Je mi 54 let a vztahové problémy v kolektivu mám také. Oni je mají všichni, jen když je člověk mladý si je nepřipouští a potom… velmi snadno hází vinu na toho druhého. 😀 Řekla bych, že věkem se nevyřešené problémy dostávají do popředí a chtějí po nás akci. Najednou totiž na ně máme čas. Reprodukční činnost skončila, děti vyletěli z hnízda, libido nás k ničemu nenutí. Po finanční stránce jsme schopny se o sebe postarat a tak nám není zapotřebí živitel, ale přítel a partner. Bohužel, muži tak daleko nepokročili. 😀 A protože své pocity, dojmy a myšlenky si vytvářím jen já sama, jen já sama je mohu změnit. Také jsem si svého času hrála na oběť, než mi došlo, že vlastně svým chováním dovoluji lidem, aby se tak ke mě i chovali. Za prvé… jak můžete po jiných chtít, aby Vás braly takovou jaké jste i s Vaším handicapem, když situaci zlehčujete? Můžete vytvářet v lidech dojem, že Vám na tom (ničem) nezáleží. Také mám fajn děti atd. atd. a také občas na mě padne depka. A také bych občas velmi ráda, aby mě chvilku někdo politoval (když už sebelítosti mám dost) pohladil, potěšil. A také jsem chtěla napsat dotaz co a jak? Psaní není to samé jako mluvení. Najděte si psycholožku, psychoanalitičku či poradnu, protože ani kamarádkám se nedá říci všechno. Mluvením vyprázdníte či urovnáte komůrky s uloženými vzpomínkami a najednou Vám mnohé dojde a řeknete si, „jejda, holka, vždyť je to úplně jinak“. Když člověk někoho posuzuje, neposuzuje druhé, ale sám sebe. To jak vidí sám sebe. Marcelko, ještě jednou děkuji za Váš dotaz. Přeji moc krásný den. Jarča

      • host

        jste tu dobře – téma začít s řešením/zlepšením od sebe, je to, co by vás mohlo zajímat. -mimochodem jste první, která porušila vzájemné neradění, nereagování v této sekci. i to přesměrování, ta snaha měnit jiné místo vidění-, zájmu o- a řešení svých problémů, je docela příznačné.
        jo, a jestli chcete rozpoutat flame, odpovězte.

        • Michaela Peterková

          Tady nebude žádný flame:)
          Jarča řekla svůj názor, to je úplně ok. Někdo má tendenci radit druhým, skrz to se třeba i realizovat… Vám se to může nelíbit, to je v pohodě. Pro každého je nějaká cesta.

          • host

            jistě, pro každého je NĚJAKÁ cesta. pro někoho třeba ta vadná, když se místo na sebezlepšování orientuje raději na lidi kolem sebe, což (jak píšete i vy) nemůže fungovat. -nejdříve já, potom možná ti druzí. jsou ovšem tací, kteří ‚zlepšují‘ celý svět svou ‚moudrostí‘, úžasně ‚chytrým‘ rýpáním do mužů, jako realizující se Jarča (možná má nějaké osobní trauma? signál o problému?), kritikou, poučováním, ale sami pro sebe mají jaksi slepou skvrnu na sítnici. přitom by potřebovali pomoci sobě, a ne všetečnost.

      • Marcela

        Dobrý večer paní Jarčo, psala jsem tento příspěvek včera večer a tak jak mi zrovna šly myšlenky a nechtěla jsem, aby to vyznělo, jako sebelítost, to v žádném případě.Nedá se tu v pár řádcích formulovat vše a to co mým problémům předcházelo, ani přesně to, jak to člověk cítí a nebo jak by to vyjádřil nejlíp verbálně,ale nejsem si vědoma toho, že bych se litovala,vím, že sebelítost je k ničemu.To o čem tady píšete chápu a vím, člověk musí začít u sebe a jelikož už dlouhodobě na sobě pracuji, tak taky vím ,že si člověk podvědomě přitahuje lidi, které ke svému životu potřebuje,ale poprvé v životě využívám psychologa a ještě touto formou,protože s tím neumím pohnout a přešlapuji na místě.Není jistě ani náhoda, že se mi tento webinář dostal do mailu, protože se vám vždy dostane informace, kterou zrovna potřebujete. Vím, že to asi se mnou myslíte dobře a já Vám za to děkuji,ale jak již bylo řečeno v jiném příspěvku, druhým se radí dobře, protože člověk to vidí jednostranně.To co jeden člověk dokáže vyřešit s nadhledem druhému může dělat potíže:-)A že svůj handicap zlehčuji?ono se to totiž ani jinak nedá, pokud nechcete mít fobii z lidí, jeden můj známý takto skončil a přestal úplně chodit ven mez lidi,.Nejde jen o sluchový handicap, mám toho více .Vy si myslíte, že vás někdo v tomto pochopí??Já už si to dávno nemyslím.Jsem naopak na sebe dost tvrdá, život mě naučil, jinak bych si nezvládla to, co jsem zvládnout musela,ale přece jen bych chtěla přijít na kloub věcem o kterých píšu v minulém příspěvku a naučit se to v obě zpracovat, proto jsem požádala o erudovanou radu paní doktorku.Počkám na webinář a až pak si možná začnu sypat popel na hlavu:)hezký večer všem a děkuji za názor, na tom se člověk asi nejlépe učí:)

  • Datel

    Dobrý den. Bojuji s těžkou depresí, na kterou mám inv. důchod. Je to strašné. Je ještě nějaká naděje žít normální život? Děkuji Karel.

  • Markéta

    Dobrý den, mám to štěstí, že vím, co mě trápí. Je to nehostinné počasí v naší zemi a nevím, co si počít. Nemluvím o podzimních náladách, ale o mém celkovém psychickém stavu v průběhu celého roku. Je mi zima i uvnitř a je mi zle. Mám málo slunce. Nevím si rady. Zhoršuje se to. Co mám dělat? Jet a žít v jižní zemi? Jsou nějaká řešení? díky moc Markéta

  • dado

    Pekný deň,chcem sa opýtať na názor tabliet L-tryptofan sú účinné a hlavne či sa môžu kombinovať s antidep.seroxatom.Prosím napíšte niečo podrobnejšie o tom.Ď.

  • Veronika

    Dobrý den, mám dotaz jak se vypořádat se strachem z nemoci? Konkrétně, máme v rodině příbuzného, který trpí schizofrenii a občas mívám strach, zda se toto onemocnění neprojeví třeba u mě nebo v budoucnu u mých dětí. Díky za odpověď a přeji hezký den všem :)

  • Kajina

    Dobrý den, jak se naučit říkat ne a vysvětlit okolí, že to všechno nemusím udělat, obstarat a zařidit já? Když časem vybouchnu, že toho mám plný zuby, tak je mi řečeno: “ Prosím tě a co tak moc děláš, že se rozčiluješ, vždyť jsi doma a máš na to čas.“

  • Jirka

    dobrý den,mám problém s úzkostí,stále se mi vrací vtíravá myšlenky která mi pak úzkost způsobuje a nemůžu se této myšlenky zbavit,bral jsem antidepresiva skoro rok,ale v tomto my moc nepomohly,jak s tím naložit ,abych se této myšlenky zbavil a s tím pak i spojené úzkosti,děkuji za odpověd jirka

  • Eda

    Mám strach o náš 25 letý vztah …žárlím

  • Guest

    Dobrý den, ráda bych poprosila o radu, jak se naučit říkat si o pomoc.
    Jsem pracovník v sociálních službách, pomáhám lidem kolem sebe nejen v práci, ale pak se toho na

  • Guest

    Dobrý den, ráda bych poprosila o radu, jak se naučit říkat si o pomoc.
    Jsem pracovník v sociálních službách, pomáhám lidem kolem sebe nejen v práci, ale pak se toho nahrne hodně a ja se sesypu. Byla by prosim nějaká rada?
    Děkuji pěkně a přeji pěkný den.

  • kajka018

    Dobrý den, ráda bych poprosila o radu, jak se naučit říkat si o pomoc.
    Jsem pracovník v sociálních službách, pomáhám lidem kolem sebe nejen v práci, ale pak se toho nahrne hodně a ja se sesypu. Byla by prosim nějaká rada?
    Děkuji pěkně a přeji pěkný den.

  • Eunika

    Dobrý den, jak se netrápit vyjádřením partnera o jinách ženách, že jim to sluší a jsou nádherné…

  • Linda

    Mám úplně stejný problém jako Kájina. Jak se mám naučit říkat ne, někdy si připadám že bych se měla nechat naklonovat abych uspokojila všechny. Mimo své zaměstnání funguju jako úřednice, vrba, uklizečka, pradlena, švadlena, malířka, natěračka, doručovatelka, učitelka, kuchařka, zprstředkovatelka a mnoho jiných profesí

  • Jaroslava Němečková

    Mám problém s manželem, který v září 2013 podstoupil radikální operaci prostaty (karcinom) a od té doby má problémy se strachem a úzkostí. Léčí se u psychiatra. Pronásleduje ho bolest v podbřišku, ale vyšetření neobjevila hmatatelnou příčinu. Na centru bolesti dostává léky na bolest. Celkem neúčinkují. Může být bolest psychosomatická? Jak s ní bojovat?

  • host

    jak rozlišit, co doopravdy chci já a co chtějí ostatní — jak se vypořádat z osočením, že jsem sobec, když chci něco podle sebe — nebo skutečně jsem sobec a je to špatně chtít něco podle sebe a prosazovat to na „úkor“ ostatních? — kde je ta hranice mezi tím, kdy mám vyhovět ostatním a sloužit, být tu pro ně, protože si přece máme pomáhat a od toho tu taky jsme, abychom podporovaly (a to y je správně) ostatní, a tím, kdy mám a můžu udělat taky něco pro sebe možná i bez ohledu na ostatní, i když budu nazývána sobcem? … příklad – ráda tancuju, partner ne, když chci jít tancovat, nastane potom nebo předtím sada vět o tom, že bych si měla raději plnit povinnosti doma a být s ním, že se nezajímám dostatečně o to co chce on (což je do určité míry pravda, protože očekávám, že mi to řekne sám nebo mi aspoň odpoví na otázku přímo, nejsem moc dobrá ve zkoumání toho co by zrovna teď rád dělal – ráda bych byla s ním, ale mám pocit, že cokoli co udělám, je špatně, neodhadnu to dobře … a pak jsem sobec, který myslí jen na sebe, když navrhnu aktivitu, kterou mám ráda já), příklad číslo 2 – ráda se zabývám sama sebou, sebepoznáním, hledáním vysvětlení a souvislostí proč se něco v mém životě děje (i v životech jiných), trávím dost času meditací, filosofováním, zapisováním si, baví mě to … pro partnera je to ztráta času a nazývá to sobectvím, protlačováním sebe
    snad je to srozumitelné, díky za reakci

    • host

      pokud se pořádně zamyslíte i jen nad tím, co zde píšete, dojdete patrně k poznání následujícího:
      slova ‚bez ohledu‘ signalizují bezohlednost.
      slovo ‚prosazovat‘ signalizuje nezdravou vůli dávat sebe do popředí.
      slovo ‚osočení‘ signalizuje možná komplex, pocit napadení, vážného ohrožení, potřeby bránit se jinému názoru na vaši osobu. nebo bránit se jinému požadavku, než odpovídá sobeckému pohodlí, kdy člověk jen sám sobě určuje.
      a to zase souvisí s upřednostňováním svého vidění a svých ‚potřeb‘ ve vztahu k partnerovi. což je sobectví.
      a hlavně, slovo ‚hranice‘ signalizuje malost, nevelkorysost, protože když si musíte hlídat nějaké hranice, nechcete vlastně dávat dobrovolně, z lásky, že chcete nebo prostě musíte (jelikož milujete), ale odměřujete, dáváte jen z povinnosti to, co jakoby musíte… nerada, nebo pod tlakem očekávání (norem, možná i správných, nebo světa, mínění o vás).
      pokud ale někdo dává jen to, co musí, a odměřuje jen to, co je po nějaké jeho hranice, kde si ‚musí‘ křečovitě hájit sebe, jde vlastně o člověka, který to nedělá z lásky a s láskou, ale jen pro to, aby něco získal pro sebe nebo aby něčemu dostál. a takový vztah bez lásky a z povinnosti nemá žádnou cenu.
      láska je mj. vynalézavá, takže dotyčná pak nemá problém se zkoumáním, co má partner rád (naopak ji to dobrodružné poznávání těší, i radost z dávání). zajímá se, chce se sjednotit (dává vlastně i sobě). a kde je až takový zájem, jakési důvěrné propojení, tam už nejsou hranice a potřeba dělit na mé a tvé, já chci, ty nechceš… na výčitky, hádky, konfrontaci či hlídání si svého já. tam už toto postrádá smysl. jenže to chce opustit dětinské ‚já chci a ty budeš dělat pro mě…‘. chce to prostě lásku, s její velkorysostí, schopnou opustit to úzkoprsé „já“, pro vyšší cíl, perspektivu.
      pěstování svého já, zabývání se sebou je cesta do pekel… do sobectví a zacyklenosti v sobě. místo života, místo sdílení a společných prožitků. pak jde o virtuální život ve vaší hlavě. místo praktických kroků ‚teď‘.

    • Mirek

      Zvažte, jak je pro Vás partner slučitelný. Pokud upřednostňujete Vaše zájmy nad soužití s partnerem, tak bych vztah ukončil. Jen si budete ničit nervy a život. Pokud chcete vztah i přesto zachovat, zkoušel bych hledat více společných zájmů.

  • Soňa

    I já mám stejný problém jako Kájina.Všechno zařizuji já,když na něco zapomenu,tak jsem obviňovaná,že mám na všechno dost času.Veškeré finanční záležitosti mám na starosti a když něco nevýjde,tak se manžel rozčílí i když mi v tom vůbec nepomáhá.Nikdy ho nenapadlo,řešit věci se mnou.Když mu navrhnu ať se o tom podělí se mnou,tak se to vystupňuje tak,že začne na mě řvát.Já mu několikrát v klidu řeknu,ať se uklidní.To ale nebere a nakonec mě vždy dostane k tomu,že já řvu také.A tak se to vždy opakuje,i když si říkám,že už mě nevyprovokuje k tomu,abych řvala také.Když jsem mu řekla,abychm si zašli na nějakou poradnu,tak mi odpověděl,že nikam nepůjde,ať si já uspořádám věci tak,abych všechno stíhala.V jeho původní rodině to oba rodiče sdíleli spolu,ale bohužel-syna to nenaučili.

    • Mirek

      Soňo, je třeba si veškeré úkoly rozdělit. Sepište veškeré úkoly a ukažte je manželovi s tím, kdo co opravdu dělá. Ať si křičí jak chce. V klidu ho přesvědčíte argumenty, že toho co děláte, je daleko více, než co dělá on. Požádejte ho o jeho názor. Pokud to nebude chtít uznat, tak mu řekněte, že to na nějakou dobu přestanete dělat a uvidíte, co se stane. Musí uznat, že toho Vy děláte podstatně více než on. Navrhněte mu, že se o to podělíte.

  • Lemeja

    Neviem či budete mat čas to prečitať, no stači mi odpoved na moju hned prvu otazku…lebo potrebujem pocut ďalšie uistenie, že je to tak.

    Je pravda, že každy môže žiť krásny život? Lebo ja verím, že ANO. Ja som zažila už nejake tie ťažke chvíle aj my psychologička kedysi dávno na strednej odporučala antidepresiva. a nikdy som ich nebrala a je mi fajn bez nich a nepotrebujem ich. A som velmi rada, že som ich nebrala. Minimalne 2 psychologicky co som s nimi písala, tak ma od antidepresiv odháňali a som im velmi vdačna za to, sú to drogy predsa… a plnohodnotný život sa žije bez nich. A k tomu svoj problém som si zvládla sama. stači sa tomu len vystavovať a človek bude mať dobrý pocit zo seba.. Nie som uplne ešte spokojná so svojim životom, no verím, že raz budem 😀 ale v celku je to už dobre :) na strednej som nemala moc kamošov, my sme boli fakt zvláštny kolektív a ucitelia poniektorí tiež boli riadne na hlavu a teraz viem, že to chyba vo mne nebola. Nebyt tam grazlov, svoj problem strach citat by som zvladla aj sama bez psychologicky. a niektorí mi to tak sťažovali, že až… a nakoniec ma psychologička oslobodila od toho čitania ale to si myslim, nebolo najštastnejšie. A po strednej som sla na výšku hahha a som už v 5 ročniku. a posledny referat co som citlala nebol celkom dobrý, už som mala aj lepsie vystupenie. no pady budu vždy. Chcem odkázať ludom, čo sa stale riešia, že nech kašlu na to riešenie sa stále. Každý má právo na šťastie a môžu byť šťastní!!! Veľa na tom stoji ako človek rozmýšla a neprisudzovať si to, keď niekto povie o mne že som taka a taka…tak hned musim byť taka a spravat sa podla ich ocakavani… Tí ľudia nič nevedia o nás, my sami vieme najlepšie akí sme!!!! Najhoršia etapa je ta, keď už odoberu človeku chuť ísť ďalej aj keď si myslí, že by to už zvládol. Ale aj to sa dá spracovať,len potom tam je už aj tlak času,lebo život ide ďalej, priležitosti sa míňajú. Verím v heslo:AK SI MYSLÍTE, ŽE NIEČO DOKÁŽETE ALEBO NEDOKÁŽETE ZAKAŽDÝM MÁTE PRAVDU 😀 Vypestovať sa to dá :D:D mne sa to podarilo..

  • Stáňa

    Já se může podepsat pod většinu již vložených mailů. Pořád si něco hrnu před sebou jako sněžný pluh, hromada úkolů narůstá, narůstá, až mne zavalí a já zkolabuju. Nejradši bych šla spát … a vykašlala se na všechno. Jako učitelka se čas od času potýkám s vyhořením (prý má 4 stupně, já jsem v sedmém).

    • Mirek

      Stáňo, určete si priority. Co je opravdu důležité a co ne. To, co je opravdu důležité, se snažte zvládnout, odkládání je cesta do pekel a na psychiatrii. Pokud vyšetříte aspoň trochu volného času, zkuste s přáteli vyrazit třeba na sklenku vína, nebo na procházku přírodou. Změna je pro Vás to pravé ořechové.

  • Lama

    Dobrý den, mám problémy s dospělými dětmi, syn bral drogy, protože doma kradl, vyhodili jsme ho na ulici, tam se stihl naučit co ještě neuměl, nyní je již „jen“ na trávě, trvalé bydliště má na úřadě, na krku exekutory za DP, zdravotní pojišťovnu, pokuty na policii, teď pracoval, dostal smlouvu na neurčito, ale po exekutorských srážkách po pár měsících a neschopence z psychiatrie (neřekl že „hulí“ a pije pivo denně, podle jeho slov se z toho pokouší dostat sám, přiznat to a jít na jiný pavilon nechce, včera nic nepil, ale rozšířené zorničky mluví za vše, neustále sedí u pc) dal výpověď, že nebude dělat za peníze co mu zbudou z exekuce. Žil rok s dívkou,(asi ho živila?) po rozchodu přebývá u mě v obývacím pokoji. Přemlouvala jsem ho dokud měl smlouvu k insolvenci, ale vidí před sebou jen zkažený život, za který můžou všichni kolem.
    S manželem jsem se rozvedla před šesti lety, dcera nepracuje, od školky má neurózy že do ní nechce, každé ráno zvracela celou cestu, ve škole to bylo trochu lepší, měla to jen v pondělí a když se školou jeli někam na týden, tak každé dopoledne byla k nepoužití, bylo jí zle. Začala špatně vidět, ztloustla, neměla kamarádky. Na střední bylo to samé, navíc neomluvené hodiny a maturita se protáhla na dva roky. Pár brigád, žádná práce, žije s přítelem u mě, který mi aspoň dává na nájem.
    Mému příteli jsem našla v pc malé holky, od té doby se s tím snažím vyrovnat, má mě rád, ale asi ne až tak, jak bych si představovala. Nyní pracuje mimo republiku.
    Šest let mám deprese a úzkosti, snažím se na to nemyslet, střídavě beru Trittico, teď jednu třetinu na noc, mimochodem ven z problémů žádný lék nepomůže. Za syna platit dluhy nehodlám, jen bych chtěla aby se postavili na vlastní nohy, ale jakmile to řeším tak jsem tyran. Na začátku roku mi umřela sestra na rakovinu, po její smrti jsem se z toho snažila dostat, prodala jsem byt po rodičích (měl být pro děti, nebo pro mě) a koupila baráček v přírodě, abych měla kam utíkat. Potřebovala bych poradit jak na ně.
    Díky.

  • Helena

    Jak zvládat stárnutí s optimismem a životním elánem, když navštěvujete stále více pohřbů lidí, kteří pro vás v životě něco znamenali ?

  • peto

    Ako predist depresii ??? …. Ked ma niekto vytoči, čo mam robit vtej chvily ? Aby som zachoval klud, ale zaroven aby mi čisto pracovala mysel, a hned nasiel spravne slova na argumenty ?

  • Z.

    Ahoj, mám dotaz: jak zvládat svou vlastní zlost? Hlavně když mě zavalí v reakci na agresivní jednání jiného člověka. Musím se strašně moc ovládat, abych neodpověděla ještě agresivněji (řevem, úderem). A všechen adrenalin, který se zbytečně vyplavil, rozleptává mé tělo zevnitř, až je mi z toho špatně…

  • iveta

    Dobry den .Potřebovala bych poradit .Jsem matka samoživitelka se 7 letým synem .Už tří roky hledám práci. Nemohu najit práci na 8h denne a výkendy volny. Nemám nikoho kdo by my kluka vyzvedl z družiny.Jsem vyučena prodavačka textilu mam zkušenost aj v potravinách .Jenže pracovat 12 h denne nemůžu. Nemáme nikoho kdo by nám pomohl……Děkují za odpověď ….Iveta

  • Karolína

    Jak se vymanit z manželského trojúhelníku ? Jak se osvobodit, když tolik milujete ženatého muže???

  • Hana

    Hana, dobrý den, měla jsem šíleně žárlivého manžela, dělal mně žárlivecké scény i když jsem nic nedělala. Začala jsem mu zahýbat, rozvedla jsem se a vzala jsem si kluka se kterým jsem zahýbala. Máme spolu 10 měsíčního syna. Jsem o 24 let starší a bohužel dělám mému současnému manželovi stejné žárlivecké scény jako to dělal bývalý manžel mně. Nevím co mám dělat. Manžel se chce se mnou rozejít.

  • Jana

    Dobrý den, jsem sama na děti, mého bývalého manžela baví různé naschvály, jimiž mi může ztrpčovat život, v práci se na mne valí nové a nové úkoly, do toho nemoc nejmladší dcerky a recentní rozchod s přítelem, kterého jsem považovala za pevný bod v našem životě… Ráda bych se znovu ukotvila, stabilizovala, naplnila už vyčerpaný rezervoár energie… Děkuji za rady a tipy.

  • Veronika Širjovová

    Dobrý den,
    zajímalo by mě, jak se naučit zbytečně se nestresovat a brát veci s nadhledem.
    Například když se marně učím na písemku – termín se blíží a já si nejsem schopná nic zapamatovat. V ten moment si řeknu: „Klid, no stress, při nejhorším budu dělat opravu, nic se neděje…“, ale můj mozek si nedá říct a panikaří i nadále a samozřejmě o to hůř se mi učí. Neexistuje nějaké cvičení, jak se naučit brát veci v klidu?
    Děkuji za odpověď a omlouvm se, pokud už tu takový dotaz je, je tu příliž mnoho komentářů.

    • Mirek

      Veroniko, zkuste afirmace (pozitivní autosugesce). Zejména ráno ihned po probuzení a večer před spaním si říct např. : já jsem naučená, písemku zvládnu skvěle. Afirmace doplňte vizualizací: naprosto jasně si představte, jak sedíte ve škole v lavici a píšete písemku, kterou naprosto úžasně zvládnete. Afirmace si můžete říkat v duchu i nahlas, i během celého dne.

  • Helena

    Trápím se, jsem unavená, nemám chuť do života, mám kolem sebe spoustu přátel, ale namám sílu se s nimi scházet a prostě se radovat a žít. A když už se přemůžu, a maximálně si to užiju, tak se z toho měsíc dostávám a chci zase jen spát a spát a přitom to nejde, protože mám stále plnou hlavu toho co ještě musím a toho co bylo a toho co bude …. a všechno se mi zdá strašně zbytečné a smutné … a já nevím co s tím ? Nechci mezi lidi kteří se radují, je mi potom ještě víc smutno. A to už minimálně pátým rokem. Děkuji …

  • iren

    Jak působit na vnučku /11/,která dává stále najevo svoji averzi vůči mladší sestře/7/ a matce,projevy zlosti,neposlušnosti,útoky až nenávist.Domluva nějak nepomáhá,uráží se,vzdoruje,přitom je hýčkána,ale i za vzdor hubována.

  • jitka

    Dobrý den,
    prodělala jsem oboustranný zápal plic a pořd se nemohu dát do pohody. Potřebovala bych nějak dobít baterky, poraďte jak na to, nějak nefunguje jen milovat život a sama sebe. Děkuji Jitka

  • Marie

    V dnešní době je stále slyšet, že je důležité pro vlastní spokojenost, že je třeba „mít rád sám sebe“.Je to velmi těžké, když žijete v manželství 56 roků a ve stáří máte hodně zdravotních a psychických problémů, ale manžel těžko chápe, že již jste se dost věnovala rodině a máte nárok věnovat se i sobě.Nemáte již dostatek sil a potřebujete i jeho pomoc.Tak vznikají konflikty a já mám z toho, že již nemám sílu vše ke spokojenosti plnit, psychické problémy.Mladí mně odsuzují, že jsem si problémy způsobila svou ochotou sama a že si nemám stěžovat.Vím, že se podobné problémy těžko řeší, ale možná se někdo najde, kdo mě poradí jak z toho ven.Stáří je někdy těžké bez pochopení mladší generace.

  • Ivana

    Vysává mne moje práce, moje šéfka je neskutečně aktivní a všechny okolo strhává. Jsme v této práci teprve krátce, udělala jsem změnu právě proto, že jsem sama byla velice aktivní. Teď to mám v podobě šéfové. Vyžaduje nadstandartní akce nad rámec povinností. Dvakrát jsem se omlubvila (celkem zatím ze 4 akcí a bylo zle). Přitom dělat na 100 a více procent svou denní práci je úplně v pohodě.

    • Mirek

      Ivano, určitě máte pracovní smlouvu a k ní pracovní náplň. Pokud nemáte pracovní náplň, tak o ní požádejte. Na tom bych stavěl, když bych šéfové oponoval, že akce jsou nad rámec Vašich pracovních povinností. Udělejte to dřív, než Vás aktivita Vaší šéfové semele.

  • Klára

    Dobrý den, prosím o radu jak se poprat s úzkostnými stavy. S manželem řešíme již několik let jeho dluhy a pohledávky, které sice již splácí, ale ne všechny, protože to nezvládá. Do toho předěláváme domek a dále pak řeším počínajícího Alzheimera u mé maminky. Mám pocit, že je toho na mě moc a již pár týdnů propadám stavům úzkosti. Neustále se mi chce brečet. Svírá se mi žaludek a je mi celkově zle po těle. Když jdu spát, tak neustále se mi honí hlavou nejhorší scénáře různých úmrtí v rodině a strach o své blízké, protože jsem svým způsobem i např. na manželovi závislá. Finančně a i ho stále miluji. Vůbec nevím jak se s tím poprat. Na psychologa nemám finanční prostředky a manžel mě nechápe a nemá moc zájem se mnou o tom bavit. Vím, že má pravdu v tom, že se strachuju zbytečně a že na to nemám myslet, ale nemůžu si pomoci a po tom všem co se mi stalo se bojím, že mě prostě štěstí nečeká a že stejně jednoho dne přijde něco co mě dorazí. Nějaká tragédie. Cítím, že bych potřebovala dovolenou. Na chvíli odjet a nechat toto všechno za sebou, ale to bohužel z finančního hlediska nelze. Manžel mě sice vyslechne, ale nechápe, že se tím tak užírám. Můžete mi prosím něco poradit? Děkuji

    • Soňa Záhorková

      Milá Kláro,
      nejsem žádný psycholog, jsem člověk, který toho v životě prožil hodně a nebylo to vždy příjemné. Ale o mě tu nejde, máte obrovský strach ze všeho, z dluhů, z nemoci Vaší maminky a z náročné práce na domku. Píšete, že se Vám večer honí v hlavě různé scénáře a hlavně strach o své blízké. Nemusíte mojí radu přijmou, je to Vaše svobodná vůle. To vše o čem píšete si tvoříte sama, Vaše myšlenku k tomu směřují. Svůj život máme ve svých rukou a jenom Vy to můžete změnit, tak ho tvořte tak, aby byl Váš život šťastný a spokojený, je to ve vašich silách, věřte mi, vím o čem mluvím. Přestaňte mít strach o sebe o svou maminu a své blízké, tím se zbavíte negativní energie, která ničí Vaše zdraví a vztahy. Podívejte se na to co máte, ne na to co Vám chybí, začněte se nabíjet tím co Vám funguje a mějte z toho radost. Stačí udělat první krůček a další budou následovat, tvořte si svůj život tak aby jste byla spokojená, vše se dá řešit pokud chceme. Neříkejte, že jste na někom závislá, to není pravda, jste dospělá osoba a zodpovídáte za svůj život a věřím, že to tak je. Dovolená Vám možná trochu pomůže, ale to bude jenom útěk před tím co na Vás bude čekat až se zase domů vrátíte. Váš manžel se na to dívá jiným způsobem, proto ho nechápete, měla by jste se nad tím zamyslet. Chcete být zdravá, mít zdravý vztah a peníze? Vysílejte Vaše myšlenky do vesmíru takové, jaký chcete aby byl Váš život. Věřte mi, že se Vám bude plnit to o čem přemýšlíte, máte na výběr. Co si vyberete. Nemoc, chudobu, neštěstí, nespokojenost, nešťastnou rodinu? Nebo zdraví, bohatství, štěstí, spokojenost a šťastnou rodinu. Věřte mi, že to jde, chce to jenom dobrou vůli a víru, že jsem milována, a proto mohu mít vše co si budu přát. Toto vše mám za sebou a vím o čem mluvím. Přeji Vám mnoho štěstí, lásky a spokojenosti Vám a vaší rodině a věřím, že to zvládnete. Posílám Vám pro začátek energii, kterou potřebujete aby jste
      mohla začít měnit svůj život.

  • Markéta

    Dobrý den naše 2 létá dcera trpí již 4 měsíce separačními úzkostmi v noci se budí a spí na mé hrudi já tím spím 2-3 hodiny poté mám fungovat celý den doplácí na to zbytek rodiny mou únavou a podrážděností co dělat a nezbláznit se

  • Dana

    Dobrý večer.Prožila jsem 30let v domácím násilí,než jsem dotáhla vše do konce a rozvedla se a nenechala se uprosit,že už bude hodný a vše v pořádku.Rozvedla jsem se před 9 lety.Byla jsem bez práce,bez peněz.Vše jsem zvládla.Ted najednou z ničeho nic přišly těžké deprese,strach,bušení srdce,nespavost.Mám stále pocit strachu,úzkosti,únava,nezvládám nic dělat.To trvá od loňského listopadu.Hodně jsem zhubla až jsem se totálně sesypala.Momentálně jsem v nemocnici.Poradte mi jak mám dostat z hlavy to čím jsem si prošla.Děkuji Dana

  • Lenka

    Jak se vyrovnat se zamlklym tehotenstvim? Je to uz bez mesice rok a porad se nedari. Momentalne mam prsa ve stavu tehotne zeny (diagnostikovano lekarem, tj. neni to ma domnenka) a to mi taky moc nepridava. Podotykam, ze tehotna nejsem.

  • milada

    Mala som dvoch muzov, ktorysi nasli milenky a dokonca ich lubili viac ako mna.Ten druhy mi dokonca povedal, ze si ma nevazi,som sice pekna pacim sa, ale nic viac ku mne neciti,Okrem toho mi stale vykrikoval, ze som aroganta, smrdim, ze jeho milenky maju uroven.Bil ma a ja som stale chcela byt s nim, pretoze bol charizmaticky, velmi inteligentny, podla mna proste velmi silna osobnost.Mozete mi povedat, preco chcem byt s ludmi aj ked mi ublizuju?Ale nie s hociakymi chcem byt.Velmi ma pritahuje charizma,inteligencia a sila, ktoru v tych ludoch citim.Tito ludia su zaroven velky manipulatori.Za odpoved dakujem.Milada.

  • Jiri

    .trpím již dlouhou dobu depresí, nic se mi nedaří, bez prášku nespím, horší se mi pam읡, jsem v důchodu,VŠ, nic mě nebaví, manželku to velmi trápí s často se hádáme. Dá se to řešit?
    Díky…Icek

  • Tomáš

    Dobrý večer, nerozumím tomu, proč je tam bublinka .Tomáš – která mě po kliknutí odvedla na nějakou stránku v anglickém jazyce.
    Můj dotaz byl o tom, že má matka mi v dětství vybudovala do halvy program, že skončím jako bezdomovec na ulici,. Vím, že ten starý program už jistě neplatí, ale sem tam tu obavu dostanu – v tu chvíli se bortí práce, – chci se zeptat, je možné, že ten strach mou práci blokuje? děkuji moc Tomáš

  • Lenča

    Dobrý den ,měla jsem kamarádku a ta zemřela.Zůstala po ní dcera 33 let,která není nesvéprávná,ale neví co s životem…Pomáhám jí už rok a snažím se o to aby se zařadila mezi lidi.Jenže její negativní postoj ke všemu je až mrazící….sebepoškozuje se a tím si uvolňuje napětí v kterém se pořád utápí…má sice zdravotní problémy ,které moje kamarádka neřešila a netlačila na ni víc…ale teď už chápu proč…neměla sílu…………Podle mne je to psychická porucha…chodí sice k doktorům,ale výsledky žádné…….Je toho ještě víc,ale to by bylo na dlouho…jen jedno ještě,pomáhla jsem jí se vším,dědictví,praní prádla,vaření…atd..a vrátilo se mi to tak,že mi lže do očí..ale pořád obviňuje ty ostatní,že jí opustili….a že ji nikdo nemá rád….Nevím si rady …můžete mi nějak pomoci???,,Děkuji…..
    ..

  • thomas

    Dobry den. Mam 32 rokov a moj denno-denny zivot sprevadza chronicky/panicky strach, nadmerny stres, dusevny nepokoj a nervozita. Takto zijem uz X rokov, tieto stavy redukujem vitamin. doplnkami, no chcem sa spytat, ci mam navstivit aj nejakeho odbornika a zacat sa nejako liecit, lebo je to kazdodenny boj, co ma velmi trapi. Co mi poradite??…Dakujem za odpoved a rady…

  • Katka

    dnes jsem se k svátku dozvěděla, lépe řečeno mi bylo potvrzeno, to co dávno vím, že jsem totálně vyhořelá. Nic mne nebaví, nemůžu se k ničemu dokopat a odnáší to moje děti. Změna partnera – nee, zvykat si na dalšího „exota“ opravdu nee, změna bydlení – nejsou finance, je to začarovaný kruh, z kterého neumím vystoupit………….

    • Mirek

      Katko, nebojte se navázat další vztah, jen je třeba partnera důkladně prověřit než si ho pustíte do soukromého života. Pokud to opravdu nepůjde, zkuste si najít přátele, nové (na finance nenáročné) koníčky. Změna je pro Vás klíč k novému životu !

  • Láďa

    Po letech vlnobití jsem dospěl k závěru, že mě moje přítelkyně jen využívá a po několika jejích nevěrách v podobě stěhování k jinému jsem vztah ukončil. Od té doby se mi nedaří navázat vztah, buď narážím na názorové neshody, nebo jsem po několika týdnech odejit. Kde hledat chybu a jak se jí příště vyvarovat? Díky.

  • Pavol

    Ako by som sa mohol zbaviť pocitu, ktorý mi robí vo mne úzkosť a vytvára bariéru medzi mnou a ľuďmi. Stále ma prenasleduje podráždenie. Ďakujem za Vašu odpoveď :-)

  • Markéta

    Dobrý večer paní doktorko, již dva měsíce mě trápí zvláštní stavy, které přišly z ničeho nic. Mám strašné bolesti hlavy, brnění a pálení v hlavě, klepu se a mám strach (nevím z čeho) + negativní myšlenky, že se zblázním. Je mi 23 let. Žádné stresové situace tomu nepředcházely. Prostě to na mě přišlo… Studuji, mám krásný vztah s přítelem. Nevím, co se děje. Chodím na různá vyšetření a k psycholožce. Zjistili mi, že mám Cervikokranilní syndrom a mírně sníženou schopnost štítné žlázy. Mohou být tyto stavy od páteře, štítné žlázy, nebo jsou jen psychického rázu? Děkuji za odpověď a přeji hezký večer.

  • Marie

    Dobrý večer, mám jednoduchý dotaz. Jak se zbavit nepříjemných vzpomínek z dětství, zejména mi jde o zážitek, který mě provází celým životem. Upřesním – nehezké setkání v mužem!!!!!!!

  • Eva

    Pracuji jako podnikatelka, živím sama tři děti na vysoké škole, takže denně 16-18 hodin práce, téměř žádný relax. Ale nestěžuji si, práce mě baví, jen jsem poslední dobou hodně unavená a čím dál tím víc mě trápí, že mě rozhodí každý zákazník morous nebo rejpavec, nedokážu se přes to přenést s klidem. Mám pocit marnosti, kam ten svět spěje a dostává pak sama sebe do depresí. Trvá to už asi 12 let, takže jsem si zvykla, ale už se vnitřně bráním nějakému dlouhodobějšímu odpočinku, dovolené, vysazení z práce atd. a vím, že se řítím do zkázy, k nějakému kolapsu, ať už psychickému nebo fyzickému. Můžete mi prosím poradit, jak samu sebe přesvědčit a pomalu najít rovnováhu mezi prací a odpočinkem a vyrovnání se s lidmi, kteří jsou jací jsou? Moc děkuji za Vaše stránky, za možnost tohoto webináře i za vše co pro nás děláte, Eva

    • Mirek

      Evo, obdivuji Vás, Vaše nasazení je na hraně únosnosti. Píšete, že to už trvá 12 let. Zkuste si určit priority, ujasněte si, co je opravdu pro život a pro Vaši rodinu důležité a co ne. Určitě znáte afirmace (pozitivní autosugesce) – co takhle každé ráno začít tím, že si řeknu : jsem nejlepší, úžasná, skvělá, zvládnu každého zákazníka s úsměvem ! Změny je třeba provádět po malých krůčcích, ale trvale. Je téměř jisté, že pokud neprovedete ve svém životě změnu (změny), odnese to Vaše zdraví a to je to spolu s Vaší rodinou to nejdůležitější.

  • Marcela

    Nevím, jak mám vyjít se synem, který se z nás směje, že jsme neschopni.

  • jana scholzova

    Mám hyperaktivní močový, aritmie,poruchy srdečního rytmu, všechno svádí že mám od nervů, já jsem ale na nervy z tohohle, comám dělat, prosím poradte mi,děkuji Jana

  • Petr

    Dobrý den, trpím panickou poruchou a nevím jak posílit psychiku, abych mohl zase dělat ty věci co dřív.

  • Olga

    Rok se snažím vyrovnat se s manželovi nevěrou.Přečetla jsem mnoho návodů,ale bolest stále trvá,jsem stále v hluboké depresi i když se snažím ,aby to na me nikdo nepoznal. Olga

    • Mirek

      Olgo, je třeba si vyjasnit (sama se sebou), co pro Vás ta nevěra znamená ? Je to pro Vás nepřekonatelné ? Pak je to třeba řešit – promluvte si s manželem, jaký má na to on názor. Pokud Vás jeho názor neuspokojí, potom je to třeba řešit např. rozvodem. Nemá smysl každý den prožívat hluboké deprese, které jsou prokazatelně příčinou vážných nemocí.

  • Maria

    bez obrazu nedochází k deformaci hlasu a k odmlkám

  • Lenka

    obraz není třeba,hlavně ať jde zvuk….trochu se seká..

  • Soňa Záhorková

    Petře, mě na psychiku pomohla před pěti lety léčivá pyramida u pana Blažejovského. Dnes mám pyramidu doma a žádného psychologa nepotřebuji.

  • julo

    na otazky neodpovedate ?

  • lemeja

    bude aj nejaky zaznam z tohto webinara??? nestihla som ho až teraz som prisla

  • Ivanka

    Nejde ani obraz ani zvuk.

  • Martin

    Dobrý den, jsem optimista a většinou mám dobrou náladu, ale snadno mě ji zkazí kdejaký morous i v práci, máte na to nějakou fintu, děkuji.

  • Sima

    Ad nálepky: jednou jsem se dostala do stavu (rozchod s přítelem, obrovský stres v práci, finanční problémy – naletění podvodníkům…) že jsem přemýšlela o sebevraždě. Vzala jsem si na uklidnění tabletu Neurolu a usnula. Mezitím na mne přítel zavolal policii, protože se obával, že si něco udělám. A tak mě hospitalizovali na psychiatrii s diagnózou nezdařený pokus o sebevraždu a intoxikace léky, k tomu neorganická nespavost, problémy s partnerem (řekla jsem, že kvůli pracovnímu vytížení nemám moc času na spánek, jídlo a další potřeby) a předepsali mi léky na spaní a podporu chuti k jídlu. Vypracovali propouštěcí zprávu, kterou poslali přímo mému praktikovi. Od té doby jsem pro něj i sestru SEBEVRAH. Trval na tom, abych docházela na psychiatrii (v tu dobu jsem už rok navštěvovala psychologa). Psychiatr mi po třech sezeních řekl, že už chodit nemusím a nenapsal ani žádné léky. Papírově však do smrti budu sebevrah, i když k žádnému sebepoškození nedošlo. Z právního hlediska však je dokumentace pravdivá a žádná pojišťovna mě nechce pojistit, protože můj praktik do dotazníku píše: pokus o sebevraždu, hospitalizace na psychiatrii, léky nebere.
    Díky psychologovi jsem na sobě hodně zapracovala hlavně jsme si vytvořila pevnou síť kamarádů a známých, kteří mi pomáhají a snažím se vybudovat si v práci pevné hranice. Co mě ale trápí, je doživotní nálepka sebevraha.

    • Mirek

      Simo, vymažte minulost. Je úplně jedno, co máte napsané v dokumentaci, Vy to už nezměníte. Důležité je, co máte ve své hlavě, v mozku. Je třeba vymazat minulost jakoby nikdy neexistovala a samozřejmě se tak také chovat. Tady je třeba na sobě zapracovat.

  • Eva

    Děkuji také a hezkou dobrou noc

  • Michaela Peterková

    Technika mírně stávkovala, ale aspoň zvuk že šel… Záznam z webináře bude, dám Vám informaci e-mailem:)

  • Marie V.

    Dobrý večer, vážená paní doktorko,
    velice děkuji za Vaši přednášku o psychické imunitě. Je velice dobře vypracovaná a vážím si toho, že je v ní více praxe než teorie. Teorie je většinou šedá, ještě jednou děkuji. Marie V.