WEBINÁŘ S MICHAELOU PETERKOVOU
Psychická imunita, úzkost, deprese a hlavně dotazy, na které se nedostalo před týdnem
Na konci vás čeká dáreček – 10 bodů k pohodě – malé věci, které vás posunou o velký kus

5T-jak-ziskat-ebook-bonusy

Nový e-book můžete získat už jen po dobu:

Pak se prodej uzavírá, tak neváhejte!

 

 Diskuse pro vaše postřehy tentokrát na téma

„DÍKY ČEMU NA TOM NEJSEM JEŠTĚ HŮŘ:)
ANEB
CO MI POMÁHÁ ZVLÁDAT PROBLÉMY A BÝT V POHODĚ“

sipky-cerv-dolu

  • Michaela Peterková

    Pište, co Vám pomáhá, co děláte, když se chcete dát do pohody a INSPIRUJTE tak ostatní!

    • eva

      Hlavně si musím vše v hlavě rozebrat.Co je důležité a co ne někdy to trvá déle jindy mám jasno hned,A pokud nejde o život jde …….. Tak se to snažím vypustit ponořím se do knihy nebo do hudby,A taky se snažím furt na něco těšit,pá

  • Ellen Tischerová

    Zluboka dýchám a čekám az to přejde

  • anajka

    mám problém po smrti manžela. neumím žít sama. .smutek, pláč. . a pod.

  • Karolína

    Velmi mi pomohla rodinná terapie a individuální terapie,jinak mi pomáhá být sama a srovnat si vše v hlavě.

  • Karolína

    Potřebuji se naučit fungovat i bez odborníků,jsem na jejich pomoci citově závislá.Mám je ráda.A chybí mi když s nimi nejsem v kontaktu.

  • Alena Čepeláková

    Alena Čepeláková
    Poslouchám oblíbenou hudbu.Elvise Presleyho, Beatles, Miro Žbirku – jeho Čo bolí to prebolí, nebo Atlantidu, atd.Kamarád mi teď poslal na email hudební knihovnu, rozsáhlou sbírku zpěváků, skupin našich i zahraničních, většinou s krásnými klipy.Stačí několik písniček a jsem nabitá a mám dobrou náladu.
    Další dobrá relaxace je náš roční pejsek, kříženec, milý, vždy naladěný, věrný a nezná faleš, zlé jednání.Ráno se přivítáme mazlením, trpělivě čeká za vrátky, když jdu nakoupit. Má rád procházky venku / na vodítku raději /, které svědčí i mně.
    A relaxace je též moje 2 a 1/2 letá vnučka, která je skvělá a trošku se zatím podobá tomu pejskovi.Vidím ji jednou týdně a moc si to užívám, nasměji se s ní, pokaždé umí něco nového.Na rozdíl od pejska dělá pokroky v komunikaci a nápadech, čekám, kdy začne odmlouvat, to si počkám, zatím je miloučká, také stále naladěná.

  • Jana

    Nejvíce mi pomáhají moje děti, hlavně dcera, které je sice 13 let, ale je taková moje „psycholožka“. Vždy to vidí jinak, než já a pomůže mi, když je mi nejhůř.

    • Just Andy

      To já jsem pro svou mámu tak trochu taky :) A i pro tátu :)

  • Marta Csáková

    Mne vždy pomáhal ZMYSEL ŽIVOTA. Človek nikdy nesmie stratiť zmysel života, to, prečo je TU. Veľa pracujem, denne 12 hodín (od pondelka do soboty), ale som vďačná Bohu, že to dokážem, že to EŠTE dokážem (mám 50), že ma ešte potrebujú a majú radi. Najhoršie je, keď človek zistí, že je už nepotrebný… moja mamička sa dostala do tejto situácie, keď zomrel jej manžel, môj otec…bol vážne chorý, starala sa o neho intenzívne, až nakoniec, keď zomrel, si uvedomila, že už nie je potrebná. Musela som jej dať nový zmysel – že som tu ešte JA, že ju ešte potrebujem. Každý človek to potrebuje cítiť. Ja si stále robím plány – ohľadom detí, vnúčat i mamičky… potrebujú ma. Je to skvelý pocit, dáva mi silu prekonať všetko zlé – únavu, problémy, zdravotné ťažkosti… Vždy si v kútiku duše želám, aby som sa takto vedela postarať o svojich blízkych ešte dlho (nemám na mysli len „obsluhovanie“, ide aj o psychickú podporu, lásku starej mamy k vnúčaťom, dcéry k starnúcej matke a pod.) Všetkým smutným a zúfalým odporúčam prečítať si knihu od Viktora E- Frankla „Napriek všetkému povedať životu áno…“ On totiž prežil koncentračný tábor (ako Žid), a v ťažkých podmienkach dokázal „snívať“ o budúcnosti a vytvárať si ju – nestrácal zmysel života… aj u mladých ľudí, ktorí skĺznu z cesty, dajú sa na drogy a pod. pomáha to, že im pomôžeme nájsť zmysel života. Lebo práve ON je tým svetielkom, ktoré nám svieti v najväčšej tme, keď na nás doľahne smútok a žiaľ. Samozrejme, chápem, keď niekto prežíva mimoriadnu tragédiu – vtedy je to iste ťažšie…

    • Marta

      Souhlasím s vámi, i přestože se nacházím v situaci, kdy nemám ani rodiče, ani manžela, ani děti… Díky své víře však i v této situaci nacházím smysl ve svém životě (je to péče o nemocné a umírající) a to i přesto, že přicházejí chvíle, kdy je člověku hodně těžko. Viktora Emanuela Franka si velmi vážím, knížka je úžasná, v češtině vyšla pod názvem „A přesto říci životu ano“.

  • Vladimír Vogel

    Příroda.V přírodě jsem uvolněný a myšlenky mně ujíždí od civilizačních chorob.Chůzi prostřídám během,pak opřený o statný buk se nechám volně unášet klidem.U toho také fotografuji.Je to fakt relax pro poraněnou dušičku.

  • Jana Plačková

    Pohyb, nezapomínat na své dobré přátele, čas s rodinou, výlety, návrat do pěv.sboru (po 25 letech pauzy), příroda, relaxace, nepříliš přemýšlet o věcech, které se dějí a které zdravým rozumem nelze pochopit, udělat občasnou radost sama sobě a věřit si.

  • Jitka Kohlerova

    Myslím, že me na chvilku pomůže sport, přátele, někdy pěkný výhled a relaxace na kopci, tam se mi krasne přemýšlí a připadají mi me problémy o dost menší než to cítím před výstupem. .. škoda, že vse pomůže jen na chvilku. …

  • Mílla

    Asi můj partner , už dospělé děti ,
    jóga, kytičky , les a hlavně příjemná hudba.

  • miluška

    Mám stejný problém jako ANAJKA…smrt manžela před rokem a dnes přidaly mé zdravotní problémy. Plánovaná operace je m14.12. Mám hodného syna, snachu, se kterou si velmi dobře rozumíme a 2 vnuky – 3 a 6 let. Ti dva malí jsou mé “ nabíjecí baterky“. Pomáhá mi příroda, pohyb, relax, kniha…..ale za chvíli je mi opět smutno.

  • Maria

    Učím se neřešit to, na co nemám vliv. Nabíjejí mě vnučky rok a 8 měsíců, rok a 3 měsíce a tři měsíce, v očekávání čtvrtého miminka v únoru od dvou dcer. Bezva rodinky. Pak vzpomínka na jednu spolupacientku z PL, která měla daleko víc diagnóz (schiz., bipolární porucha, diabetes atd.) Úžasná dáma, která byla schopná při tom všem vystudovat VŠ, odchovat děti, napsat kuchařku a co já vím, co ještě. Úžasná, úžasná, úžasná! Vždycky, když se mi do ničeho nechce, že to stejně nemá cenu, vzpomenu si na ní a v duchu se zastydím, že jsem pěkná srábek. Ale stejně s tím bojuju….

  • Just Andy

    Poslední dobou mám pořád deprese. Nezvládám školu, rodiče mě nechápou. Spíš si rozumím s dospělými, než se svými vrstevníky, a dost lidí mi říká, že mám rozum a zkušenosti, jako by mi bylo 30, a ne 14. Jediné, co mě „drží nad vodou“ je nízkoprahový klub, který pravidelně navštěvuji jednou týdně a mluvím tam o svých problémech s jednou z pracovnic. Problém je, že od depresí mi nejúčinněji pomáhá jídlo, a tak asi víte, jak to dopadá a jak vypadám. Naštěstí jsem si po letech hledání našla sport, který mi vyhovuje, takže se nějak udržuji na váze, ale i tak potřebuji pár kilo dolů. Mám docela velké zdravotní problémy – o kterých se mi nechce mluvit, ale nějak to zvládám, obávám se ale, že už se dlouho neudržím.

  • Adam

    Co mě pomáhá? Hudba! Ale hlavně, nějaká činnost, která mě donutí zapomenout na myšlenky… :)

  • Datel

    Dobrý den. Komunikuji s Vámi již delší dobu. Mojí velkou slabinou jsou těžké deprese,k vůli nimž jsem v část. inv. důchodu. Někdy je to k nevydržení. Jak na houpačce. Tři čtvrtiny veškerého mého života hrůza a zbytek na přežití. Právě ten zbytek bych chtěl nějak protáhnout. Jak na to. Prosím poraďte. Velmi děkuji a nashledanou.

  • Kája

    Mé pomáhá víra v Boha, zvířátka, procházka v přírodě, hudba, práce, přátelé či přítel, zkrátka cokoliv u čeho můžu vypnout, :)

  • Lucy

    Dobrý večer, ani neviem prečo to sem vôbec píšem, len sa chcem poradiť ohľadne mojich problémov. Je pravda, že akosi nemám odvahu to začať riešiť odborne za pomoci doktorov a sama sa z toho dostať neviem. Naozaj sa snažím konečne to začať riešiť, ale je tam úplne iracionálny strach pohnúť sa ďalej, ktorý nechápem. Ako keby som sa bála priznať si, že niečo so mnou nie je v poriadku. Už roky trpím depresiami/sebapoškodzovaním/suicidálnymi myšlienakmi a niektoré obdobia sú naozaj hrozné, mám za sebou pokus o samovraždu (nie jeden) a ja stále tápam nad tým ako sa konečne doslova a dopísmena dokopať k psychiatrovi.

    • halfdead

      chápu. taky mi to trvalo. ALe lepší, než se dostat do stavu, že už to bolí tak, že už to jinak nejde bych to zkusil po krocích jako každý velký úkol. 1. vyhledat doktora na inetu 2. zajít se podívat, jak vypadá to místo, třeba jen z venku 3. zkusit tam zavolat atd dále. Držím palce. A moc to neodkládej. POkud se nepletu, maj zrovna depky tendenci se zažírat pod kůži……čili, čím víc jich absolvuješ, tím větší mají tendenci se vracet

      • Lucy

        Ahoj halfdead, tiež ti to tak trvalo? Ako si sa prekonal? Ja sa prekonávam už vyše 2 rokov a stále nič, istý pokrok tam síce je, ale celkovo som sa k pravému riešeniu problému ešte stále neodhodlala. Je to ťažké vysvetliť všetko v pár riadkoch. Ten blok vo mne je obrovský. No u mňa sú tie depresie už „parádne“ zažraté pod kožou. Ja mám dojem, že oni neodchádzajú a nevracajú sa, lebo sú tu nonstop.

    • Katka

      neboj, není čeho, zubař bolí víc

    • Katka

      věř mi, není proč se stydět, hloupé předsudky, pomůžou, nebo se o to třeba pokusí

  • Jirka

    Plavání a potápění na jeden nádech, tzv. freediving. Stačí klidně na bazéně. Pobyt pod vodou člověka přepne do úplně jiného režimu.

  • Karolína

    Když je mi nejhůř,stejně mi nepomáhá nic,jen být sama,možná hudba.

  • Pavel

    rivotril trochu

  • Zdeněk

    Jedině umění, umění mne pomáhá vždy, a to již od malička. Zahrát si na klavír, na saxofon, zajít do divadla; 100 procent úspěchu a emočnímu naladění+

  • Petra

    pomáhá mi cvičení, fyzická práce, šití..vidím konkrétní výsledek své práce…cítím se úspěšná..

  • Pavel

    nojo ale na sport a vychazky atd nemam penize a je meblbe mezi lidma,mam jeste soc fobii a plnej duchod me dat nechtej.jsem z toho zoufalej a furt myslim nato jak to zkoncit nadobro

  • Míša

    Nejdůležitější pro mě osobně je mít s kým své pocity sdílet. Trvalo mi mnoho let, než jsem se alespoň pár lidem trochu otevřela, ale jsem za to dnes ráda. A když není nikdo „důvěryhodný“ poblíž, tak alespoň sešit. Slova tak nějak plynou sami a člověk si nakonec s odstupem může přečíst, co se mu honí hlavou a tak si myšlenky urovnat

  • Karolína

    zlobí mne počítač a vypadává mi obraz,jde mi to opět od začátku

  • Helen

    Mě běh a fitko a cvičení s trenérkou (jednou týdně). Té mohu něco říct i mezi cvičením a ona neví a nezná podrobnosii, přidá něco ze své strany a tohle tlachání mi taky dost pomáhá. .

  • petra

    Mám pocit, že si nezasloužím být v pohodě. Jsem stále v domnění, že musím projít nějakým stresem, abych měla pocit, že jsem něco udělala; vědomá si toho, že nic není zadarmo..

  • Anna

    Dobrý večer, bohužel vše, co zvládám v práci, nebo doma, je jenom díky antidepresivum.Knížku jsem dnes zaplatila, velmi se těším na spolupráci s vámi a doufám, že budu umět co nejdřív existovat bez léků..

  • ivanka

    vela zlého som prežila v živote,pomáha mi priatel a kamarátky.Teraz aj samoštúdium o prekonávaní deprese a používat v depresii

  • lenča

    Když mi není dobře a to v poslední době je docela časté , tak se nejlépe cítím doma …. sama v klidu…

  • Karolína

    hodně,ale těžko zvládám těžkou nemoc,smrt a alkohol u druhých

  • Pavlína Terkovičová

    mě také pomáhá cvičení, ruční práce, sauna, kolo, hory, les …. ale co pomůže mému nemocnému manželovi s roztroušenou sklerozou upoutaném na lůžko a v plné míře odkázán na výpomoc pečovatelů a mojí (je fakt, že já už taky nezvládám), prosím poraďte

    • jana

      Zkuste si najít přátelé, co mají taky stejnou nemoc a sejít se nebo aspoň popovídat přes počítač. Já taky teď hledám pro manžela někoho,kdo je po mrtivici, aby nám poradil a občas s námi pokecal.

  • Jan

    DOBRÝ VEČER,JÁ JSEM ZÁVISLÝ NA NEUROLU A NEDOVEDU TENTO LÉK ODBOURAT.NEDAŘÍ SE TO ANI S MOJÍ P.DOKTORKOU.JINAK,PŘI PANICKÉM STAVU MÁM STRACH O SVŮJ ŽIVOT.O ŽÁDNÉM SEBEPOŠKOZOVÁNÍ JSEM NIKDY NEUVAŽOVAL.CO S TÍMTO DÁLE?NĚJAKÉ BYLINY?

    • Patrik Novák

      vyzkoušej Kozlík – bud tinkturu anebo tablety z lékárny – není to pecka jako neurol, mirtazapine a podobné sračky ale pomůže.

      • Jan

        DĚKUJI VÁM,PATRIKU.HONZA.

    • Michaela Peterková

      Na panické stavy se standardně dávají antidepresiva (obvykle skupiny SSRI), ne neurol. Kozlík je dobrý tip, vyzkoušejte.

  • Maria

    Mám takový dojem, že naopak ta komfortní zóna se mi dalším a dalším stresem zužuje. Dřív jsem zvládala víc. Přijde mi, že to prožívám naopak. Proč?

    • Michaela Peterková

      Tak si toho berete moc – pokud Vám stres komf. zónu zužuje, je moc silný, straší Vás. Příliš velké nároky = úzkost. Běžte po menších krůčcích. Jestli bylo v minulosti něco jinak, ok, ale teď je teď – možná s k té minulé úrovni vrátíte, ale teď to vypadá, že musíte ubrat.

  • Helen

    Můj problém je moje tchýně. Co tchán umřel tak se upnula na mě a manžela a chce nám být užitečná. Je to hodná ženská, ale mě moc vytáčí tím jak se chová a jak s ní mám něco dělat tak jsem k ní nepříjemná až tvrdá. Je pro mě jako třetí dítě, které nechci. žijeme ve společné domácnosti a ona nemá žádné kamarádky a přátelé.

  • Datel

    Omlouvám se za špatně formulovaný předešlý příspěvek. Špatně jsem pochopil. Mně v té „pitomé depresi“ pomáhá máloco. Jelikož se dost straním nějakého kolektivu, potěší mně snad jen zdraví mých blízkých, z čehož mám rovněž patrně neopodstatněné obavy. Má snad největší radost je vnučka, která mně s mou dcerou často navštěvuje. v tu chvíli zapomenu na všechny asi dost nepochopitelné blbé myšlenky, a jsem hned v jiném světě. Zkrátka paráda. Jenže po jejich odjezdu až radost odezní, se zase pitvám v blbostech. Asi opravdu ztracenej případ. Na to snad nemůže existovat odpověď.

    • Michaela Peterková

      Výborná informace je, že jste schopný se radovat. Po jejich odjezdu Vám pomůže mít nachystaný nějaký další program, který Vám zabrání babrat se v těch blbostech. Neurotik musí mít pořád co dělat:)

  • Vladimír Vogel

    Cvičím pět Tibeťanů,je to malý závazek s dobrým výsledkem.

  • Karolína

    to je léčba šokem,to mi nejlépe funguje,nejvíce uklidím ,nejvíc se naučím….

  • Michal

    Dobrý večer, mam problém s konverzací ve společnosti, i s příbuznými, s cizími mam menší problém se bavit. kdyz se semnou nechce bavit ten druhy beru to často že nemá zájem se semnou bavit pokud je to blizká osoba, beru to velmi často vážně, jako že je chyba ve mě.

  • Gatita

    Som workoholik. Nemám čas na nič. Ako začať normálne žiť? Nájsť si partnera a nerozprávať vo voľnom čase o práci? Ďakujem za pomoc.

    • Michaela Peterková

      To by byl dobrý začátek. Určit si, kdy NEbudete pracovat. Mně moje práce baví a tak (i když asi nejsem takový ten typický workholik) mám tendenci o ní často mluvit (a ještě v půl osmé večer, jako je zrovna teď, sedět u pc) – s manželem se často domluvíme, že „dnes odpoledne a večer nebudeme vůbec mluvit o práci“ – funguje to. Tak udělejte, co jste si sám navrhl. A nezapomeňte – úkol má být malý a konkrétní a pokud možno splnitelný TEĎ.

  • Karolína

    mám problém s vyjadřováním toho ,co cítím,to mi způsobuje že ve škole zapomenu vše co jsem se naučila při ústním zkoušení,ráda bych zvládla stres i při ústním zkoušení,největší problém mám při mluvení v angličtině,ale snažím se.

  • Karolína

    Vždy se cítím jistěji při písemné formě.

  • Karolína

    mám problém když manžel pije alkohol,vyrůstala jsem v rodině domácího násilí a alkoholismu máminého partnera ,když se rozvedla s mým tatínkem po 17 ti letech

  • Pavlína Terkovičová

    pořád se bojím selhání ….. když se něco nevydaří, když něco nestihnu, nezvládnu, když mi manžel brečí a já nevím, jak mu pomoci, tak se obviňuji, že jsem slaboch, že nejsem k ničemu atd.

    • lada

      pavlino ked budeš mat chut čas napiš mi na tils@azet.sk

  • Petra

    Dobrý večer, nevím, jestli se můžu ještě zeptat. Zkusím to. Mám celoživotní problém se sebedůvěrou. Na ostatní na první pohled působím nejspíš rázně. Ve skutečnosti si nepřipadám pro ostatní dost dobrá,hezká, chytrá. Racionálně vím, že to tak není. Není možné se od těchto pocitů „očistit“ Přestože mám konkrétní lidi ráda, nemůžu s nimi pro svou nedostatečnost fungovat. Co s tím?? Nevím, jestli jsem se vyjádřila přesně..Dokážu se bít za ostatní. Za sebe ne.. Díky :-)

    • Pavlína Terkovičová

      mám pocit, že píšete o mě, taky se s tím potýkám a nejde mi ten pocit porazit… mé okolí mě taky považuje za velmi silnou osobnost, ale nikdo nevidí, když brečím, třesu se jak ratlík zalezlá někde do koutá

  • Jirka

    Pořiďte si domů malou TRAMPOLÍNU (122cm, vyrábí se i skládací, i do malého bytu) pusťte si duc duc muziku a pohupujte se, poskakujte, skákejte a VYSKÁKEJTE se z toho…

  • Ludmila Kraváčková

    Dobrý

  • Gusta

    Hovořila jste o vyrovnání se se svou smrtelností /prostata, karcinom/. Rád bych to dokázal. ale jak? Děkuji za odpověď

    • Michaela Peterková

      Já na to jednoduchý recept nemám… Asi je to jednodušší, když je člověk věřící. Jinak je asi dobré se na smrt průběžně chystat po celou dospělost. Zkuste každopádně knížku od Jara Křivohlavého o stárnutí a smyslu života, myslím, že tam najdete inspirativní místa, od kterých se budete moct odrazit. Hodně štěstí!

  • Petra

    Dorý večer,trpím panickými ataky a fobiemi jsem 2a pul roku doma bez práce, bydlím v domě s rodiči co mě využívají jen na práci a vše rádi mě nemají,nadávky,urážky,.. bratr má težkou poruchu osobnosti přítel cestuje a zahybal mi mám 13l.dceru když mám jet do obchodu k lékaři tak mi bije srdce tak 20minut snažím se myslet na neco jiného,dýchat nebo hrát hru na tel.nebo s někým mluvit to mi pomáha jsem pořád v situacích co mi dělají zle a řeším co nechci už 30let emoce držím v sobě a pak mám tisíc myslenek a nespokojenost a nevyřešených věcí nevím jak myslet pozitivně léky-fobie ted mám ataku každý den pořád to překonávám sama mám to tak už 10l.ataky jak kdy ted hodně nevím zda léky nebo vytrvat a bojovat bez nich to by mě zabít nemělo,nemám sebevědomí,a vůbec tu s rodiči nechci být,ale mám dceru a nemám kam s ni jít a to by asi hodně pomohlo..

    • Jan

      TRPÍM STEJNÝMI PROBLÉMY,TAKÉ NEVÍM,JAK TO ŘEŠIT.JAN.

  • Ivona

    Dobrý večer,
    byla jsem léčena kortikoidy v dětství. V době puberty. Mezi lety 1971 – 1981 jsem snědla 10 000 léků na glomerulonefritidu. V době puberty jsem se ale vyvíjela jinak. Cítila jsem se můžem. Do doby do svých 36 let. Tím, že jsem přišla o pubertu tím, že jsem byla předávkována, mám problém v sobě nalézt a cítit se jako žena. Vím, že jsem žena, ale mám problém toto akceptovat. Matka také často střídala partnery, ke kterým jsem si nedokázala nikdy najít vztah. Oni, totiž vztah se mnou mít nechtěli. Cítím se tedy velmi osamělá a nedokážu mít žádný vztah. Mám obrovský strach.

  • Karolína

    já mám psychology i terapie zadarmo

  • Karolína

    neplatím ani 30 kč-v Praze

  • Ivana

    Dobrý večer paní doktorko, dá se u nás někde sehnat Melatonin, prý se u nás vyrábí, ale k dostání je jen v Polsku.

  • Martina

    Pomáhá mi hluboké prodýchávání.. a radost v očích mých dětí :)

  • Zuza

    nabízenou knihu Doktor mozek se mi nedaří stáhnout

  • Pavlína Terkovičová

    u své psycholožky jsem platila 30 Kč za registraci a další sezení už neplatím, je úžasná :-) jde o klinického psychologa při psychiatrickém oddělení

  • Zuza

    vidím celý život všechno negativně, jsem rozvedená, děti už jsou samostatné, mám s nimi pěkný vztah, ale žijí daleko. V současnosti jsem nezaměstnaná a starám se o svou mámu, ke které jsem se přestěhovala. Právě mluvíte o syndromu neužitečnosti a to je právě to, co tady cítím – zbytečnost, čekání na smrt mámy, která je celkem samostatná, ale cítím z ní její potřebu abych s ní byla, což já nechci, nemůžu se celý den se svou 80.letou mámou sedět u televize! Chci nějak žít, ale nevím jak, žiju tu sama jen s ní a nemůžu najít smysl života, celé dny proflákám a mám z toho pak špatnou náladu. Pomáhají mi procházky, ale pořád se svou špatnou náladou marně bojuju, jak říkám – všechno vidím černě a nevím kde najít pozitivní smysl života

    • Just Andy

      Všude po ČR jsou nějaké akce – přednášky, divadla, kino. Některé přednášky mohou být zajímavé a jsou většinou zdarma :) Můžete chodit i do knihovny, na veřejná místa, kde můžete potkat spousty nových lidí.

  • Vladimír Vogel

    Knihu 10 tajemství psychické imunity jsem si koupil a mohu vřele doporučit.Už v ni louskám. Jsou tam pasáže,které mě vnitřně naplňují,prostě mně chutnají ;o).

  • L. Vodák

    Někdy se člověk musí s těmi problémy výslovně porvat, změnit způsob života a uvažování, někdy dokonce i prostředí ve kterém žil a hledat způsoby jak věci dávat do pořádku. Překonal jsem několik závislostí a období následné dezorientace a depresí. Důležité je, aby se člověk nezastavil a stále o něco usiloval. Ať si za své problémy člověk může sám, nebo je to souhra okolností pořád je tu možnost svůj úděl alespoň o kousek vylepšit. Třeba se něco nového naučit, nebo oprášit nějakou starou dovednost, snažit se sám sobě víc porozumět a tím porozumět také těm ostatním. Spousta lidí kolem nás jsou na tom možná daleko hůř nežli si mnohdy připadáme my sami. Přesto dokážou být spokojenější než my a ještě jakoby rozdávat.

  • Jarmila

    jarmila Z
    Jak zvládnout strach z jídla? Léčím se s depresemi a fobií a trpím nechutenstvím. Vždycky,když mám jíst pociťuji velké úzkosti, do jídla se nutím, je to obrovský boj a v hlavě se mi honí myšlenky,že pokud nebudu jíst, zemřu hlady.

  • Patrik Novák

    Zdravím

    mám takový pro nekoho malicherný problem. Před pár lety když jsem se odstehoval od rodičů (po té co jsme koupili nový byt), a začal žít opravdu štastný život – malý byteček v podnájmu, rodiče náhle nemáte za zády a klid když človek otevřel okno – bylo to super. Jenže pak jsem se po roce odstehoval zpět do bytu po rodičích (ti si našli neco jiného a od té doby jsem začal mít problemy se spánkem (hluk z ulice apod.) Rok a půl trvalo než jsem se rozhoupal najít si jiný byt v podnájmu a stávající jsem s pomocí rodičů prodal. Ale ti jak jsem cítil proste chteli aby vyřešili mou bytovou otázku rychle (asi aby meli tuto rodičovskou povinost z krku) a za rok a půl me pod jistým nátlakem donutili abych souhlasil s nákupem bytu ve stejné lokalite – jen o pár metrů dál a opravdu jen o pár decibelů klidnejší – dodnes si pamatuju na ten pocit když jsem na to kývnul – bylo mi jako bych stál před soudem který by vynesl rozsudek minimálně doživotí, zatímco oni se cítili velmi dobře že splnili svou rodičovskou povinost. Nechteli slyšet o tom že bych bydlel dál v nájmu a platil tisíce zbytečně. A tak ted píši z bytu ze kterého nevím jak vyklouznout, abych nevypadal jako večne nespokojený namyšlenec. Co bych dal za to abych žil dál v nájmu (jako mnoho mých kamarádů, kolegů) bez závazku k rodičům , který me drží tam kde nechci….
    Mám za sebou težké zdravotní trable které začaly v 19ti letech a budou trvat nejspíš do konce života, a před cca 2 lety se u me objevili příznaky neklidu který jsem neovládal – pomohla mi až půl roční terapie za pomocí prášků které mi moc pomohly ale zároven ničily (velké vedlejší účinky).