UKÁZKOVÁ KAPITOLA z e-booku
10 tajemství psychické imunity


Zde je pro Vás desetina knížky
, která se zrovna
prodává v rámci balíčku psychické imunity pro získání
větší síly, odolnosti a lepšího pocitu ze života.

Je to ukázková kapitola o něčem, co začíná jako sotva
postřehnutelná maličkost a končí tím, co zásadně
ovlivňuje náš život.

Zajímá Vás celý e-book a bonusy (mp3 relaxace a video)?
Klikněte sem.

:::::::::::::::::::::::::::::

8. Nesmírná síla myšlení

Jak udělat obrovský krok ke spokojenosti a získat kontrolu nad svým životem pomocí psychického procesu, který máme všichni v hlavě k dispozici.

 

Co je na začátku všeho, co jsme v životě udělali a neudělali, dokázali nebo nedokázali? Když nepočítáme reflexivní reakce,

vše začíná jako myšlenka

– touha, obava, nápad… Myšlenka se pak zhmotní, stane se z ní čin. Prostě něco uděláme tak či onak. Jako příklad použiju výjev, který jsem nedávno viděla u nás na nádraží.

Takový podivně se tvářící mužík přicupital k okýnku pro lístek, přičemž předběhl člověka, který slušně dodržoval „osobní zónu“. Za ním jsem stála já. Byl to obrovský chlap, pěkně voněl, i když bylo vedro, a v ruce držel cuketu. Nic neřekl, jen dal oči v sloup a pootevřel ústa. Mužík si koupil lístek a ptal se, z kterého nástupiště mu to jede. Pak se dlouze vyptával na navazující spoj. Muž přede mnou se hlasitě nadechl, upřeně sledoval mužíka a cuketou začal klepat o stolek vedle sebe. Mužík se začal znovu ujišťovat ohledně nástupiště – prý se mu jednou stalo, že… A to už nedopověděl, protože chlap přede mnou na něho houkl: „Ku…, vypadni už. Předbíháš a ještě zdržuješ.“ Mužík stáhl hlavu mezi ramena, vzal si lístek a poslušně zmizel.

Co přimělo toho chlapa, říkejme mu třeba Martin (protože význam tohoto jména je „bojovný“), opustit bezpečné mlčení a prosadit si svou? Zřejmě mu v hlavě šlo něco jako „tenhle trouba mě předběhl, asi ani ne naschvál, … … co tam ještě chce? … … ale teď už se tam fakt vykecává moc dlouho a já si kvůli němu nenechám ujet vlak.“ A řekl, co říci chtěl.

Myšlenka vedla k činu.

Tenhle Martin nevypadal, že by mu takový způsob chování byl cizí. Dovedu si snadno představit, že když se mu něco nelíbí, umí se ozvat. Už to mnohokrát udělal.

Z opakovaných činů se stává zvyk.

Martin si tak už asi mnohokrát ověřil, že když se nedá a prosadí si svá práva, dosáhne toho, co chce, a cítí oprávněnou sebedůvěru. Jeho zvyk pronikl do jeho osobnosti a ovlivnil jeho charakter.

Zvyky formují naše já.

Teď se z opravdového zážitku stane naprostá fikce. Dejme tomu, že Martin pracuje jako mistr v nějaké dílně. Až nastane situace, že jeho nový nezkušený nadřízený bude navrhovat něco nesmyslného, Martin mu to řekne. Jeho lidi v dílně si za to Martina váží a on tam má spoustu kamarádů, kteří se jako rodiny scházejí. A pak se večer v hospodě Martin prudce vymezí vůči drzounovi, který se nakloní nad jeho manželku a obejme ji kolem ramen. Drzoun je opilý, zamindrákovaný držitel střelné zbraně, kterou jako odpověď proti Martinovi použije. Kamarád z práce naštěstí stihne ruku střelce odklonit, takže střela nemíří do těla, ale zasáhne jen Martinovu nohu. Martinův život v tu chvíli řídilo to, kým sám byl – kamarád i ten střelec byli (částečně) důsledkem jeho povahy.

Naše já je naším osudem.

Člověk jako Martin myslí jinak, než někdo, kdo je spíš jako ten mužík u pokladny. Na toho by zřejmě nikdo nestřílel, protože on by svou manželku asi takhle nebránil. Nejspíš by taky neměl tolik dobrých kamarádů, protože takové kamarádství by nemělo z čeho vyrůst. Jeho život je nepochybně klidnější, než ten Martinův.

Na co člověk často myslí, to se projeví v jeho chování – i když je přesvědčen, že na to jenom myslí. Kdo by závistí nejradši otrávil kozu svého souseda (nebo rovnou souseda), většinou to ze strachu neudělá, ale závist z něj činí zakyslého člověka, který pak na silnici vztekle troubí na pomalejší řidiče, je komisní a neodpouští chyby zaměstnancům třeba v obchodech a na úřadech – prostě jeho

myšlenky, špatné i dobré,
někde a nějak vylezou.

A formují průběh jeho života.

 

Dohledejte u sebe spojnici mezi svým životem (osudem) a myšlenkami. Vezměte to od konce, je to tak snazší:

Váš život je: (například smolný, plný úspěchů, tvrdý, prázdný, lehký, radostný, plný přátel, plný nepřátel…)

 

__________________________________________________

Jaké rysy vaší povahy se na odvíjení vašeho života nejvíc podílejí?

 

_____________________________________________________

 

_____________________________________________________

Jaké zvyky formovaly tuto vaši povahu? ­­­­­­­­­­­­­

 

_____________________________________________________

 

_____________________________________________________

 

Z jakých činů se ty zvyky ustavily?

 

_____________________________________________________

 

_____________________________________________________

 

Jaké myšlenky stály na počátku těch činů?

 

_____________________________________________________

 

_____________________________________________________

 

Tohle cvičení patří k těm těžším, tak si na něj klidně dopřejte čas.

 

Myšlenky mají obrovskou moc. Máme tendenci směřovat k naplnění některých svých myšlenek. Říká se tomu sebenaplňující se proroctví a hodně viditelné je v oblasti výkonu a řešení problémů. Kdo věří svým schopnostem a hledá řešení, je mnohem úspěšnější, než ten, kdo si nevěří, zaměřuje se na překážky a předpokládá, že se to „stejně zase nepovede“.

Na co myslíte,
k tomu směřujete.

O něco se snažíte a předpokládáte, že ta snaha dopadne určitým způsobem. Například chcete se naučit anglicky a cítíte silné přesvědčení, že to půjde a že uděláte cokoli, protože tu angličtinu prostě chcete zvládnout. Nebo cítíte pochybnosti, říkáte, že je to hrozně těžké, nemáte na to čas a jste na jazyky dřevo. Ať už by pro vás platilo to první, nebo to druhé přesvědčení, představte si ho jako dřevěný kolík zapíchnutý do země. Od toho kolíku vede dlouhý provaz a ten máte v rukou.

Jak běží čas, přitahujete se za provaz k tomu kolíku. Pokud je vaše přesvědčení pozitivní, míříte k cíli zvládnout angličtinu a pokud sami ten provaz nepustíte, není skoro nic, co by vám to mohlo překazit. Pokud je vaše přesvědčení negativní, zcela neomylně ručkujete ke kolíku, na kterém je napsáno „fiasko (jako obvykle)“. I když pokukujete po jiných metách, jste spojeni s touto a nevyhnutelně k ní časem dojdete. Pokud ten provaz nepustíte a nechytnete se jiného. Vyžaduje to odvahu a změnu, ale jinak není nic snazšího – prostě

začít místo na neúspěch
myslet na úspěch.

Namísto rezignace a slabého přístupu se zapřít a být připraven vydat ze sebe to nejlepší.

Když mi bylo dvacet let, tak by se mi moc hodilo, kdyby mi někdo vtloukl do hlavy, že se stávám tím, o čem jsem přesvědčená a jak sama hodnotím své možnosti. Mohla jsem ušetřit spoustu času, který jsem takto zasvětila tápání. Pamatuju se ale pár vzácných momentů ze své rané dospělosti, kdy jsem byla přesvědčená, že musím uspět.

Vzpomínám si například, že když jsem ještě studovala vysokou ekonomku (z toho se nakonec vyklubal jen nesmělý pokus o studium), nechtěli mi tuhle dát kolej na další rok, protože jsem neměla uzavřený ten stávající. To bylo jasné pravidlo, jenže já jsem si prostě neuměla představit, že bych tu kolej nedostala, zdálo se mi to nesmyslné a argumentovala jsem tím, že mám dost kreditů (za již zvládnuté zkoušky) k přidělení koleje a že mám za měsíc termín té poslední zkoušky k uzavření roku.

Ti lidé na druhé straně přepážky vypadali neoblomně, pravda byla na jejich straně a já bych pro ně za normálních okolností nebyla žádný soupeř. Jenže v tu chvíli jsem prostě byla přesvědčená, že tu kolej (jinak též jediné místo, které z mého tehdejšího hlediska na té škole za něco stálo) prostě dostat musím. Chvíli jsme se dohadovali a najednou mladík naproti rezignoval a kolej mi podepsal. Neměla jsem obálku s úplatkem, neměla jsem ani pravdu, jen jsem pevně držela provaz, který vedl ke kolíku s nápisem „Dostanu kolej“.

Máte podobný zážitek? Popište jej:

_____________________________________________________

_____________________________________________________

_____________________________________________________

_____________________________________________________

 

Spousta lidí zemřela proto, že nevěřili tomu, že se mohou vyléčit nebo že mohou přežít. Jeden indický vězeň odsouzený k trestu smrti byl přesvědčen, že zemře vykrvácením – pracovníci věznice mu řekli, že to bude způsob, jak bude trest smrt smrti vykonán. Když se čas navršil, ukurtovali tohoto vězně na lůžko, a to tak, aby neviděl na svou ruku. Na ruce mu jako nařízli cévu (ve skutečnosti ho jen lehce škrábli), pod ruku dali kbelík a do skrytých reproduktorů pustili zvuk kapající tekutiny. Vězeň byl ráno mrtev. Zemřel, aniž ztratil kapku krve, protože byl skálopevně přesvědčen, že zemře.

Naopak známe mnoho případů lidí, kteří se uzdravili ze zdánlivě nevyléčitelných nemocí. Lékaři o nich říkají, že mají silnou vůli žít. Tito lidé jsou přesvědčení, že se prostě nedají a že se vyléčí.

Člověk se stává tím,
na co opakovaně myslí.

Myšlení si proto zaslouží pozornost nás všech. Je naším osudem. Jak to dokonale vyjádřil Henry Ford: “ Ať už si myslíte, že to dokážete, nebo že to nedokážete, v obou případech máte pravdu.“

Shrnutí:

  • Myšlenky jsou základem činů, z těch se stávají zvyky, zvyky ovlivňují vaši povahu a to, jací jste, se stává vaším osudem.
  • Člověk se stává tím, na co myslí. Vaše přesvědčení jsou jako kolíky zapíchnuté do budoucnosti, s nimiž jste spojeni a k nimž směřujete.

 

Dalších devět kapitol najdete tady. Jen do středy 24.2.2016.
(Pak psychická imunita končí a v této podobě už se znovu
otevírat nebude.)

Dozvíte se o vůli, přístupu ke kritice, získávání energie,
překonávání starostí a dalších věcech, které výrazně
ovlivňují Vaši spokojenost a odolnost.

Ke knížce patří bezplatné bonusy v podobě mp3 relaxací
a videa s dalšími užitečnými tipy.

_________________________
PhDr. Michaela Peterková
Psychologické weby, testy, programy
psyx.cz

PSYCHICKÁ IMUNITA – zjistit víc